Kolik nohou má pes v případě, že jeho ocas začneme také nazývat nohou? Tuto známou otázku používal Lincoln k zesměšnění lidí, kteří se snažili měnit realitu ohýbáním pravdy. A právě tato jeho otázka se mi vybavuje s nekončící a dobře organizovanou kampaní namířenou proti polské vládě. Má ji vykreslit jako režim sympatizující s fašismem, ale přestože tento obrázek získává v Evropě stále větší popularitu, psi mají nadále jen čtyři nohy a polská vláda není o nic méně demokratická než zbytek starého kontinentu, píše na stránkách Politico Tomasz Wroblewski z Warsaw Enterprise Institute.
Jako důkaz úpadku demokracie v Polsku je častokrát zmiňována vlna násilí, která propukla během oslav dne nezávislosti ve Varšavě na počátku listopadu. Jenže z 60 000 lidí, kteří se účastnili pochodu v tomto městě, jich může být za ultrapravicové nacionalisty považováno tak 10 %. Ti představují pouze malou skupinu a v polské společnosti nemají velkou podporu. Ze stovek transparentů nebylo také více než 10 % těch, které obsahovaly idiotský mix nacionalismu, fašismu a komunistických paranoidních názorů.
Excesy, ke kterým během pochodu došlo, byly tvrdě odsouzeny ze všech stran politického spektra včetně konzervativních nacionalistů. Ostře se proti nim postavila média a lidé na sociálních sítích. Pokud tedy někdo kvůli nim viní polskou vládu z fašismu a antisemitismu, je úplně mimo. Ukazuje na to i fakt, že nyní byl poprvé za posledních 27 let někdo odsouzen a poslán do vězení kvůli antisemitismu. Jenže pokud někdo demagogovi ukáže, že pes má skutečně jen čtyři nohy, on okamžitě přijde s nějakým dalším trikem.
Například Financial Times začaly kritizovat polskou vládu za to, že pochod označovala jako demonstraci patriotismu. Jenže proč by neměla? Většinu tvořili lidé ze střední třídy, kteří si chtěli poklidně připomenout osvobození od ruské a německé okupace. Nikdo by si přitom nedovolil kritizovat Spojené státy za oslavy dne nezávislosti ani v případě, že by se k nim připojila banda idiotů z Ku Klux Klanu, nebo by během nich nějací fašisté začali mávat praporem s hákovým křížem.
Některá média přirovnávala polský pochod ze dne nezávislosti k pochodům fašistů ze třicátých let. Proč ale nikdo nehovoří o fašismu například ve Francii, ze které mnozí Židé odcházejí ze strachu z rostoucího antisemitismu? To vše neznamená, že by polskou vládu nebylo proč kritizovat. Chybou jsou její intervence do ekonomiky, její politika ve zdravotnictví či její energetická politika. Nařčení z fašismu jsou ovšem absurdní.
Evropa je pod tlakem z mnoha stran, potřebuje hluboké tržní změny a nový hodnotový systém, který by jí pomohl čelit tlaku jiných kultur a migrační krize. Musí vyřešit propast mezi severem a jihem a mezi západem a východem. Pokud ale bude některé vlády označovat za fašistické, k potřebným výsledkům se nedobere. Brusel zatím namísto reforem nabízí jen další centralizaci a omezování národní suverenity. Stále operuje s myšlenkami, které nás přivedly do nejdelší finanční a ekonomické krize v historii EU.
Zdá se, že EU zajímá jen to, jak udržet status-quo a brání se přirozenému procesu směřujícímu k větší nezávislosti členských zemí. Pár zaostalých extrémistů z Polska fašistickou zem neudělá. Nicméně ukážou, jak zoufale je EU schopná využít situací, jako je varšavský pochod, k obviňování z fašismu a k ospravedlňování z dalších snah o centralizaci a posílení byrokracie, uzavírá Wroblewski.