Americká ekonomika v posledním roce bezesporu přidala na rychlosti a nyní tempo jejího růstu převyšuje potenciál. Ten se podle mediánu odhadů čelních představitelů Fedu pohybuje kolem 1,8 %. Vývoj ekonomické aktivity v příštím roce tak bude podle Tima Duye z University of Oregon dán zejména tím, jak moc bude americké hospodářství narážet na limity dané nabídkovou stranou ekonomiky. Duy je známým ekonomem a odborníkem na monetární politiku zejména díky svému široce sledovanému blogu Fed Watch a nyní tvrdí, že americké hospodářství se dostává do stavu podobnému konci devadesátých let. Co to znamená pro současnou situaci a další vývoj?
Duy tvrdí, že americké hospodářství bude v následujících šesti měsících růst dost rychle na to, aby skutečně začalo narážet na kapacitní omezení. Tvorba pracovních míst totiž převyšuje růst pracovní síly a v dohledné době se to pravděpodobně nezmění. Zkušeností s tím, jak se chová ekonomika ve stavu plné zaměstnanosti, ale podle ekonoma mnoho nemáme. „Může to znít divně, ale Fed většinou zařízl ekonomiku krátce poté, co se dostala do plného využití kapacit. Stejně tak nemáme ani mnoho zkušeností se stavem plné zaměstnanosti při nízké inflaci. Poslední dva cykly měly poměrně krátké vrcholy a pro současnou situaci je tak relevantnější vývoj na konci šedesátých let,“ míní Duy.
V únoru 1966 se nezaměstnanost dostala na 4 % a poté se po čtyři roky držela pod 4 %. Dno se nacházelo na 3,4 %. Inflace se během tohoto období zvýšila z 1,5 % na 4,8 %. Ekonomika tvrdě pocítila omezení, která jí kladla nabídková strana ekonomiky, a tyto roky spoluvytvářely základy inflačních sedmdesátých let. My již někdy od roku 1995 nemáme problém s inflací. Phillipsova křivka je podle řady odhadů velmi plochá a podle nich by tedy Fed neměl jednat na základě obav z příliš nízké nezaměstnanosti, která by vytvářela nadměrné inflační tlaky. Duy nicméně varuje, že ani v současnosti není prostor pro pokles nezaměstnanosti neomezený. To znamená, že i v současné situaci můžeme pocítit ony nabídkové limity. Otázkou ovšem je, kdy se tak stane.
#Flash: #Investice vytáhly americkou ekonomiku k vyššímu růstu. #hdp #USA - https://t.co/OVfRCUvZk0 pic.twitter.com/4CaOX6JEmC
„Nejsem přesvědčen o tom, že Phillipsova křivka je mrtvá, ale domnívám se, že Fed opakovaně ukončil fázi expanze ještě předtím, než se objevily
inflační tlaky. Jinak řečeno, Fed ekonomice neumožnil setrvat v plné zaměstnanosti tak dlouho, aby se
inflace stala problémem. A není důvod se domnívat, že tentokrát bude jednat jinak. To znamená jediné. Až se mu bude zdát, že ekonomika naráží na nabídkovou stranu, politiku utáhne,“ píše Duy. Je tak podle něj dobré brát vážně očekávání Fedu, že v roce 2018
sazby porostou o 75 bazických bodů. Tato projekce je navíc postavena na předpokladu klesajícího tempa ekonomického růstu. Pokud by k tomuto poklesu nedošlo,
sazby by se mohly zvýšit ještě více.
Z uvedeného důvodu tak není pravděpodobné, že dojde ke zrychlení růstu
mezd, protože Fed bude brzdit ještě předtím. Nejsložitější pro něj bude dosáhnout toho, aby se ekonomika pohybovala co nejdéle ve stavu plné zaměstnanosti. V historii s tím velké úspěchy neměl. Největším rizikem je podle Duye příliš prudké brzdění provádění v domnění, že ekonomika nezpomaluje s dostatečnou razancí.
Duy se nedomnívá, že má velký smysl věnovat se „nekonečné řadě černých labutí“, které by mohly na americkou ekonomiku dolehnout. Podle jeho názoru máme tendenci věnovat se pouze negativním rizikům a ignorovat ty lepší scénáře. Jenže „pokud se někdo domnívá, že se mu venku mohou přihodit jen špatné věci, ať zůstane doma“. Relevantní je ovšem debata ohledně dlouhodobého výhledu, na který může negativně doléhat nízké tempo růstu produktivity a demografický vývoj. I zde ale Duy nabízí optimistický scénář. V něm se Fedu podaří držet ekonomiku na plné zaměstnanosti, firmy začnou investovat a s nedostatkem pracovní síly se vypořádají tím, že budou lidi nahrazovat novými technologiemi. Následně se zvýší produktivita a ekonomika si bude dlouhodobě schopna udržet vyšší tempo růstu.
Zdroj: Fed Watch