Vznik Evropského měnového fondu (EMF) na základě struktury Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) nebo možnost zřízení funkce ministra financí a hospodářství Evropské unie patří mezi návrhy, kterými chce Evropská komise prohloubit unijní hospodářskou a měnovou unii. Plány zveřejnila unijní exekutiva pouhý týden před prosincovým summitem EU, na jehož okraji se bude zvláštní schůzka zemí eurozóny a států, které mají euro přijmout, věnovat právě otázce budoucnosti měnové unie.
"Není lepší doba, kdy opravovat střechu, než když svítí slunce," citují materiály komise jejího předsedu Jeana-Claudea Junckera. Ten se o možnosti prohloubení měnové unie zmínil také ve svém vystoupení před europarlamentem v polovině září. Se svými návrhy na změny eurozóny od té doby už přišel také například francouzský prezident Emmanuel Macron, ten se ale zmiňoval i o takové věci, jako je separátní rozpočet eurozóny.
Nynější ekonomický růst všech zemí bloku a nízká nezaměstnanost jsou tedy podle komise vhodným momentem, kdy začít se změnami, na jejichž konci by v roce 2025 měla být měnová unie jednotnější, efektivnější a demokraticky odpovědnější.
Čtveřici konkrétních návrhů dnes novinářům společně představili místopředseda komise pro euro, sociální dialog a finanční služby Valdis Dombrovskis, komisař pro měnové záležitosti, daně a cla Pierre Moscovici a komisař pro rozpočet Günther Oettinger.
Dombrovskis upozornil, že euro je měnou celé unie. "Plány pro eurozónu musí být promýšleny také s těmi členskými zeměmi, u nichž se v budoucnosti očekává vstup. Budoucnost členů eurozóny a zemí mimo ni je úzce provázána," upozornil místopředseda komise.
Komise navrhuje začlenit zásadní prvky Paktu stability a růstu do právního rámce EU. V roce 2012 se podepsané země zavázaly právě tohle udělat do pěti let po vstupu dohody v platnost, což odpovídá počátku roku 2018. Dombrovskis dnes podotkl, že pravidla - týkající se přijatelné výše deficitu a zadlužení - jako taková komise měnit nenavrhuje.
Evropská alternativa k MMF?
Nový unijní fond EMF by podobně jako stávající ESM měl podle komise pokračovat v pomoci zemím eurozóny, které se případně dostanou do finančních potíží. EU by tak fakticky získala alternativu k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) s finanční "palebnou silou" 500 miliard eur (asi 12,7 bilionu Kč). Fond by mohl reagovat rychleji než nynější ESM a byl by spolu s komisí daleko více zapojen do přímého řízení programů finanční pomoci.
Kromě toho by poskytoval jištění unijnímu Jednotnému fondu pro řešení krizí (SRF) až do stropu 60 miliard eur a byl by také "půjčovatelem poslední instance" s cílem usnadnit případné řešení bank v problémech. Postupně by podle komise mohl EMF vyvinout nové finanční nástroje, například na podporu možné stabilizační funkce. Unijní exekutiva by ráda viděla tyto návrhy přijaté státy EU a europarlamentem do poloviny příštího roku.
Komise navrhla možný vznik funkce evropského ministra hospodářství a financí, který by mohl být zároveň místopředsedou komise a předsedou euroskupiny, tedy jednání ministrů financí eurozóny. To je podle stávajících smluv možné.
Nová funkce by podle názoru komise měla posílit "soudržnost, účinnost, transparentnost a demokratickou odpovědnost tvorby hospodářské politiky pro EU a eurozónu". Pokud by na věci byla shoda do poloviny roku 2019, mohla by funkce už existovat v rámci příští komise.
Konvergence pro země bez eura
Komise dnes také nastínila změny ve struktuře rozpočtových nástrojů unie i eurozóny. Konkrétní návrhy budou v květnu 2018 v rámci plánů pro víceletý finanční rámec EU po roce 2020 a přijaty nejpozději v polovině roku 2019.
Je mezi nimi například konkrétní konvergenční nástroj pro členské státy, které teprve mají euro přijmout. Od roku 2019 by měl existovat nástroj jištění pro bankovní unii na základně navrženého měnového fondu. Program na podporu strukturálních reforem členských zemí by měl být do roku 2020 zdvojnásoben na 300 milionů eur (přes 7,6 miliardy Kč).
Komise počítá také se vznikem "stabilizační funkce", která by umožnila zmobilizovat prostředky z různých unijních zdrojů, k podpoře členských zemí a jejich rozpočtů tak, aby bylo možné udržet v případě velkých asymetrických otřesů míru investic. Mohlo by se například jednat o kombinaci půjček a grantů.