Trhy, ekonomika, politika – Návrat mrchožroutů
Valuace jsou náhle mimořádně nízko: Bloomberg Gadfly se domnívá, že na akciový trh se vrací „mrchožrouti“. Poukazuje na to, že stratégové velkých investičních bank otáčí a po velmi dlouhé době někteří dokonce tvrdí, že akcie jsou levné. A právě to by mělo na trh lákat ony mrchožrouty. Skeptici by mohli namítnout, že trh sice oslabil a již se nenachází na historickým maximech, ale například index S&P 500 se nachází na stejných úrovních, jako v prosinci minulého roku. A tehdy hlasy o příliš vysokých valuacích zaznívaly poměrně hlasitě. Oproti prosinci došlo ale k pozitivnímu posunu na straně ziskovosti obchodovaných firem a právě to je základ pozitivního pohledu na současné valuace.
Bloomberg se výslednou změnu ve valuacích (tj. změnu danou jednak poklesem cen a jednak růstem současných a očekávaných zisků) snaží popsat vývojem ukazatele PEG. Jde o poměr PE a očekávaného růstu zisků. Dlouhodobý vývoj PEG shrnuje následující obrázek. PE indexu S&P 500 bylo podle něj relativně k očekávanému růstu zisků nejvýše v roce 2015, pak ale poměr PEG klesal, v roce 2018 dokonce došlo k jeho prudké korekci a nyní se nachází na úrovních z konce roku 2009:
Z tohoto pohledu by tedy tvrzení o levných akciích dávalo smysl, ovšem Bloomberg poukazuje i na slabé stránky takové teze: PEG má své technické slabiny a očekávání týkající se růstu zisků jsou často příliš optimistická. Zmíněný pokles PEG, ke kterému došlo v roce 2018, je přitom tažen zejména růstem očekávaných zisků, naopak samotné PE se drží na stále relativně vysokých úrovních.
Čínský investiční útok: WSJ přináší zamyšlení nad rostoucím významem čínských investic ve světové ekonomice. Podle deníku je vývoj tak dramatický, že Čína může Spojeným státům odejmout pozici technologické jedničky, protože nové technologické společnosti budou vlastnit právě její firmy. A výjimkou nemusí být ani ty společnosti, které jsou důležité ze strategického a bezpečnostního hlediska. WSJ v této souvislosti přináší následující graf, který porovnává objem venture kapitálu přicházejícího z USA a z Číny:
Naše mzdy a hodinové náklady práce stále hluboko pod průměrem Unie: Média si všímají nových dat eurostatu, který v následujícím grafu shrnuje hodinové náklady práce v zemích evropské unie a v eurozóně. Průměr EU se pohybuje kolem 26 eur, průměr eurozóny převyšuje 30 eur. Země jako Dánsko, či Belgie se průměrnými hodinovými náklady práce pohybují vysoko nad těmito čísly, na opačném konci spektra se nachází Bulharsko a Rumunsko, kde se celkové hodinové náklady pohybují zhruba na osmině nákladů zemí v čele žebříčku. Česká republika je na tom podobně, jako Slovensko, či Estonsko, kde se náklady pohybují nad 10 eury a tudíž se nachází hluboko pod průměrem Unie.
Více vysokoškoláků v Unii i u nás: Eurostat také přináší srovnání toho, nakolik je v jednotlivých zemích Unie rozšířeno terciální vzdělávání. Následující graf konkrétně ukazuje podíl lidí ve věku 30 – 34 let s takovým vzdělání v celé Unii a v ČR. U nás se tento podíl až do roku 2007 držel na poměrně stabilní úrovni kolem 13 - 14 %, v EU v roce 2007 dosahoval 30 %. Nyní to je v EU asi 40 %, ale mezera se díky prudkému růstu terciální vzdělanosti v ČR znatelně uzavírá:
Byznys – Luxus opět táhne, nepotřebuje konkurenci zvenčí
Luxus v Číně opět táhne a nejvíc : Bloomberg tvrdí, že „říše megaluxusu jménem vydrží jakoukoliv bouři, která má svůj počátek v Číně“. Takový komentář je zejména reakcí na zveřejněné čtvrtletní výsledky firmy, které předčily očekávání a dokonce již tak dost dobrá čísla ze stejného období minulého roku. Dobře se vede všem divizím firmy a do značné míra díky zmíněné Číně. Tamní prodeje se zotavily poté, co na ně dolehly kampaň vedená proti extravaganci a zpomalení tempa ekonomického růstu. Podle Bloombergu ale může po současné vlně nenasycené poptávky přijít určité ochlazení a firmě nepomůže ani silné euro. Velká část čínských spotřebitelů totiž nakupuje produkty firmy přímo v Evropě, která pro ně bude nyní dražší.
LVMH by také mohla utrpět eskalací obchodního konfliktu mezi USA a Čínou - jde sice o francouzskou firmu, i jí by se ale dotklo konfliktem vyvolané zpomalení čínské ekonomiky a celkový negativní dopad na spotřebitelský sentiment. Na ten by také mohlo reagovat celé spektrum luxusního zboží, které je na podobné šoky velmi citlivé. Akcie se nyní obchodují s PE na hodnotě 24, což podle Bloombergu představuje „zaslouženou prémii k akciím Keringu“. Tato prémie se sice může zmenšovat, ale by prý měla být schopna udržet si výjimečnou valuaci a to zejména díky lepší schopnosti odolávat šokům, které mohou celé odvětví postihnout. A pokud valuace plošně klesnout, mohla by se firma vydat směrem k akvizicím a koupit slabší rivaly.
sám sobě konkurentem: Média jsou stále plná skandálu se zneužíváním dat společnosti a na Fool.com jsme se mohli dočíst, že „Facebook se snaží obhajovat svou ohromnou tržní sílu tím, že si je sám sobě konkurentem“. Téma tržní síly a moci firmy bylo probíráno během „grilování“ jejího šéfa Marka Zuckerberga v americkém Kongresu. Žádná firma není ráda, když je obviňována z vlastnictví monopolu, protože takové obvinění mohou následovat regulační kroky a obecně větší zájem státu. není výjimkou, ovšem jeho obhajoba je značně originální. Jak bylo naznačeno, stojí v podstatě na tvrzení, že konkurencí jeho aplikacím jsou jeho další aplikace.
Zuckerberg na slyšení v Kongresu konkrétně uvedl, že „průměrný Američan používá asi osm komunikačních a sociálních sítí“. Má tudíž pestrou volbu a na trhu panuje značná inovace a aktivita. Je přitom ale zřejmé, že řada z těchto aplikací pochází právě z dílny a patří mezi ně Instagram, Messenger i jádrová aplikace . Firma navíc pracuje na platformě Watch, která by se měla stát konkurentem YouTube a se také všemožně snaží zničit Snapchat. Podle Fool.com již řadu postupuje proti konkurenci tím, že ji buď kupuje, nebo kopíruje to, co dělá ona sama. V podstatě se tak zněj stal konglomerát sociálních sítí a médií a i když jeho části mají svou autonomii, všechny se nakonec vždy zodpovídají vedení .
U nás doma – s eurem nespěcháme, nechceme
nenechává klidným nikoho: Idnes.cz poskytuje svým čtenářům rozhovor s eurokomisařkou Věrou Jourovou. Ta si podle svých slov zrušila už dávno před posledními skandály. Je sice pro co nejméně regulací vůči firmám působícím na internetu, současný stav je ale prý z hlediska EU těžko udržitelný. „Vymyjí nám mozek a pošlou k volbám s názorem, který může být založen na dezinformacích,“ říká v rozhovoru a dodává: „Používají data i pro jiné účely, než které jim lidé odsouhlasili, a ta si žijí svým životem. Data přitom představují naše alter ego, naši identitu, nejde o housky na krámě“.
Podle eurokomisařky se „v našich domech zamykáme a zatahujeme závěsy, ale na netu žijeme v akváriu a ještě někomu přispíváme na jeho byznys“. A Jourová dodala: „Dnes bych radila každému, kdo chce prožít svůj život kvalitněji, přečíst si dobré knížky a mít skutečné přátele, ať přestane trávit tolik času na sociálních sítích. Protože přesně o to se lidé ochuzují“.
Je návrh nového rozpočtu EU postaven tak, že kdo nepřijímá migranty, dostane méně peněz?
Podle Jourové není a ona je „zásadně proti tomu a nezná nikoho v Evropské komisi, kdo by to prosazoval“. Komise to prý nikdy nebrala jako reálnou a spravedlivou podmínku pro budoucí rozpočet. Má být ale „jasně řečeno, co musí v členském státu fungovat, abychom tam mohli evropské peníze posílat. Například nezávislá soudní kontrola nad veřejnými zakázkami a další čtyři podmínky“.
Euro nikomu nezávidíme: Domácí média informují o návštěvě slovenského premiéra Petera Pellegriniho. Idnes.cz v této souvislosti píše o tom, že premiér v demisi Andrej Babiš při návštěvě hovořil i o dalším směřování EU: „Jsme na společné lodi, chceme, aby i malé státy měly větší hlas. Já říkám, Evropo, musíme najít nejdřív čtyři základní svobody a až potom bychom se měli více integrovat. To znamená míň různých nařízení komise a víc vlivu a slova členských států“. Dodal také, že „Slovensku v eurozóně nezávidím, my určitě nespěcháme“.