Napětí na českém trhu práce nemá v rámci EU obdoby, a tak si ve třetím čtvrtletí ČR udržela vedoucí příčku jako země s nejvyšší nabídkou volných pracovních míst. Tu reprezentuje tzv. míra volných pracovních míst, která se počítá jako procento volných pracovních míst z celkového počtu pracovních pozic – těch obsazených i neobsazených. Je to vlastně obdoba míry nezaměstnanosti, jen na rozdíl od nabídkové strany na trhu práce měří situaci na straně poptávkové.
Míra volných míst v tomto období je nejenom u nás historicky nejvyšší (5,9 %), ale zvětšuje se i odstup ČR od ostatních zemí s vysokým napětím na trhu práce, tedy od Belgie (3,6 %) a Německa (3,0 %), a ve srovnání s eurozónou je už dokonce tato míra v tuzemsku téměř trojnásobná. Volná místa tak stále na místním trhu přibývají, což už ostatně potvrzují i pravidelné statistiky úřadů práce, a to dokonce navzdory pomalejšímu růstu ekonomiky. Na rozdíl od těchto čísel nám míra volných míst ukazuje relativní obrázek, ze kterého pak vyplývá, že nejvyšší míra volných míst (či jejich neobsazenosti) je v oblasti administrativy (27,2 %) a realitního trhu 22,7 %). Zpracovatelský průmysl jako největší tuzemské odvětví a zároveň i strůjce dlouhodobého úspěchu české ekonomiky dosahuje průměrnou míru neobsazenosti (5,8 %). Stavebnictví, které si spíše než na nedostatek zakázek stěžuje na to, že je nemá kdo dělat, je na tom s necelými třinácti procenty podstatě hůře. Na opačném konci žebříčku je jako už tradičně energetika (0,6 %) a školství (1 %).
Jak je vidět, s napětím na českém trhu práce zatím nic nesvedl ani příliv zahraničních pracovníků, ani rostoucí míra participace a vlastně ani slabší ekonomický růst. Nezbývá než spoléhat na investice, které snížily pracovní náročnost v tuzemsku vznikající přidané hodnoty a které by současně vedly k výraznějšímu růstu produktivity práce. Přehřívání trhu práce by tak bylo možné chápat jako katalyzátor, který ekonomiku bude posunovat k modelu méně spoléhajícímu na manuální práci a více na stroje v případech, kde je to možné. Mohl by tak konečně přestat růst i počet hledaných kvalifikovaných i pomocných dělníků, které většina hledajících firem v tomto ekonomickém cyklu už nejspíše stejně nenajde.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna se i včera udržela blízko hranice 25,80 EUR/CZK, respektive mírně pod ní. Je tak už „na dostřel“ kurzu, s nímž počítala prognóza ČNB pro poslední kvartál letošního roku. I když aktuální mírné posílení koruny sice s celkovým průměrem za toto čtvrtletí už nemůže příliš zahýbat (dosahuje nyní cca 25,87 CZK/EUR), není to až taková odchylka, že by na ni musela ČNB akutně reagovat. Zvlášť když už centrální banka zabodovala na všech frontách – sazby zvýšila pětkrát, opět zpřísnila podmínky pro poskytování hypoték a bankám znovu navýšila požadavky na kapitálovou přiměřenost. Až do zasedání ČNB korunu nejspíše nečeká žádný silný impuls k pohybu, a tak tím hlavním zůstane až razance slov guvernéra po čtvrtečním jednání bankovní rady.
Zahraniční forex
Euro včera na frontě s dolarem dokázalo umazat alespoň část ztrát z minulého týdne, nadále se však drží na dohled hranice 1,13 EUR/USD. Po slabých výsledcích PMI z pátku bude dnes eurodolar s napětím sledovat německé Ifo, které může ukázat, jak na tom německá ekonomika vlastně je. Hlavní událostí nicméně zůstane zítřejší zasedání Fedu, kde se vše schyluje k dalšímu zvýšení sazeb, byť možná zabalené do holubičího hávu.
Maďarská centrální banka na svém dnešním zasedání s největší pravděpodobností ponechá úrokové sazby beze změny. Navzdory vyšší než očekávané inflaci totiž bude centrální banka nadále odkazovat na měnovou politiku ECB, respektive s utahováním měnových šroubů vyčkávat až na otáčení kormidla ve Frankfurtu. Co by však přijít mohlo, je postupná změna komunikace centrálních bankéřů, a to právě směrem k plánovanému zvyšování sazeb ve druhé polovině příštího roku.
Ropa
Ropa Brent se během včerejšího obchodování dostala pod tlak a propadla se pod 60 USD/barel. Stejným směrem ji následovala americká lehká ropa, jejíž cena klesla pod hranici 50 dolarů za barel. Trh mohly rozrušit nová čísla o nekončícím růstu americké produkce břidlicové ropy, která by dle EIA měla v prosinci poprvé pokořit hranici 8 mil. barelů denně (celková americká produkce je 11,7 mil. barelů denně). Na druhou stranu, americké těžaře trápí zejména další možný propad cen ropy, které se již nyní pro mnohé z nich - zejm. mimo Permian - pohybují na hranici rentability (pro otevírání nových vrtů).