Česko má po Německu, Nizozemsku a Slovinsku čtvrtou nejstabilnější ekonomiku v EU. Vyplývá to z letošního výzkumu Euro Monitor, který každoročně hodnotí stabilitu a zdraví ekonomik eurozóny a dalších zemí EU na základě dvaceti ukazatelů ve čtyřech hlavních oblastech, jimiž jsou rozpočtová udržitelnost, konkurenceschopnost, zaměstnanost a produktivita a zahraniční dluh. Loni byla ČR v žebříčku na prvním místě.
Celkové hodnocení EU pro rok 2018 stanovila na 6,8 bodu na stupnici od jedničky do deseti. Jde o solidní výsledek, naposledy překonaný v roce 2001. Česko získalo 7,8 bodu, vedoucí Německo osm bodů. Slovensko je se 7,1 bodu na dvanáctém místě. Na posledních místech skončily Velká Británie s 5,8 bodu a Francie s Itálií (5,5 bodu).
"ČR pokračuje ve stabilním a velice silném růstu, v důsledku čehož vykazuje jen nízkou úroveň makroekonomické nerovnováhy," uvedla studie. Její skóre přesto meziročně pokleslo o 0,6 bodu na 7,8.
Tuzemská ekonomika začíná vykazovat známky přehřátí. Růst mezd s sebou přinesl zdražení práce a Česko začíná ztrácet konkurenceschopnost, což mimo jiné stálo i za neuspokojivým výsledkem exportu za rok 2018 ve srovnání s globálními trendy. Naopak nízké zadlužení soukromého i veřejného sektoru a výrazně pozitivní situace na pracovním trhu patří k hlavním faktorům, díky kterým se ČR stále drží v žebříčku vysoko.
"Podíváme-li se na jednotlivé země, důvod pro znepokojení přinášejí čtyři největší ekonomiky eurozóny, ačkoli každá z jiných příčin," komentoval výsledky hlavní ekonom Michael Heise. Na posledním místě společně skončila Itálie a Francie, kterým se stále nepodařilo plně zotavit z dopadů celosvětové finanční krize a následné dluhové krize v eurozóně. Vrásky dělá ekonomům také Španělsko, jehož aktuální potenciál pro reformy hodnotí špatně.
"Čtvrtou zaostávající ekonomikou, jak ji zhodnotil náš žebříček Euro Monitor, je Německo, navzdory jeho opětovnému prvnímu místu v celkovém pořadí. Tento verdikt je založen na prudkém zhoršení míry potenciálu pro reformy ve srovnání s jeho souputníky," uvedl Heise. V podkategorii zabývající se ekonomickým vývojem spadlo Německo na třinácté místo, a to na základě slabšího růstu exportu v porovnání s globálními trendy, a nízkému růstu produktivity. Představuje to pro něj nejhorší výsledek od zavedení eura a obrovský propad z druhého místa v roce 2014.