I kdyby se demokratická kandidátka Elizabeth Warrenová stala příští prezidentkou Spojených států, má jen malé šance protlačit přes Kongres reformu „Medicare for all“ a proto se dá pochopit, že odvětví zdravotní péče zatím proti Warrenové vystupuje poměrně umírněně. Ten hlavní útok je veden z Wall Street. Podle Paula Krugmana je to částečně pochopitelné, protože tato politička chce zvýšit daně těm nejbohatším a „tento klub elit je ve finančnictví silně zastoupen“. Zvýšení daní je také ve společnosti podporovaným krokem a tudíž je pravděpodobné, že by jej Warrenová byla schopná prosadit. Navíc je zastánkyní větší regulace celého odvětví. Jenže to se proti ní podle Krugmana staví i z jiných důvodů, které zaslouží velkou pozornost.
Ekonom zmiňuje osobní útoky některých miliardářů vedené na Warrenovou a její poradce s tím, že jde v podstatě o pokračování útoků, které byly vedeny na prezidenta Obamu. Ten přitom s Wall Street „jednal v rukavičkách“, což ukazuje například to, že po finanční krizi jeho vláda zachránila několik finančních institucí, a to za velmi přívětivých podmínek. A jím zavedená regulace byla podle ekonoma velmi mírná ve srovnání s tím, co bylo zavedeno po krizi třicátých let. Obama ale také bankéře několikrát kritizoval a to vedlo k postupné nenávisti, kterou k němu začalo finanční odvětví cítit.
Krugman se následně ptá na klíčovou věc: Co vlastně moderní finance činí pro ekonomiku jako takovou? Na rozdíl od průmyslníků minulosti dnešní finanční magnáti nic nestaví a nebudují a ani neposkytují peníze těm, kteří tak činí. Obrovská úvěrová expanze, ke které dochází od osmdesátých let, je totiž tažena zejména spotřebitelskými úvěry a ne půjčkami na investice. „Navíc se množí studie, které tvrdí, že pokud se finanční sektor stane příliš veliký, je pro ekonomiku brzdou. A Amerika se dostala daleko za tento bod,“ tvrdí ekonom.
Lidé by pak podle Krugmana měli brát s rezervou tvrzení, které z Wall Street zaznívá a podle kterého by politika demokratů měla velmi negativní důsledky pro ekonomiku. „Do značné míry totiž přichází od lidí, kteří mají obrovské bohatství, ale zranitelné ego.“ Ti se podle ekonoma v duchu sami ptají, zda si své bohatství skutečně zaslouží a proto reagují tak podrážděně na každý náznak toho, že ne.
Zdroj: The New York Times