Evropské volby, které proběhly v červnu 2004, nepřinesly jen pád Vladimíra Špidly, ale také nutnost jmenovat novou komisi, neboť současná, vedená Romanem Prodim končí v úřadě. Po typickém smlouvání a vyhrožování byl kandidátem vlád členských zemí EU, které de facto o obsazení funkce předsedy Evropské komise rozhodují, jmenován dosavadní portugalský premiér José Manuel Barroso.
Barroso má několik předností, které ho činí silným kandidátem: Pochází z „malé země“ (na rozdíl od Itala Prodiho), je mírně napravo v politickém spektru (na rozdíl od umírněně levicového Prodiho), umí francouzsky (bez legrace, bez toho to nejde) a věří mu i Britové (Portugalsko bylo součástí „coalition of willing“, která podpořila okupaci Iráku).
Z ekonomického hlediska je Barroso nadějnou volbou. Podařilo se mu (částečně) zkrotit rostoucí schodky portugalského rozpočtu a nebál se prosazovat privatizaci. V Evropské komisi ho však čeká těžké rozhodování o personálním obsazení nové komise, především nově zřizovaných „superkomisařů“, zodpovědných za koordinaci ekonomické (a zahraniční) politiky. A tady čeká na Barrosa velký problém. Na post ekonomického superkomisaře si brousí zuby Němci, jmenovitě jejich stávající komisař pro rozšíření Günter Verheugen. Ačkoliv Verheugen je zřejmě efektivní komisař, který dovedl do EU deset nových zemí, jmenování zástupce Německa na post ekonomického koordinátora je absurdní. Německo je nejslabší zemí Evropské unie z hlediska ekonomického růstu a již přes deset let se Německu nedaří prolomit bariéru přeregulované ekonomiky. Jakou by tedy měl autoritu zástupce Německa při vytváření a koordinování ekonomické politiky?
Aby situace nebyla jednoduchá, ozval se i druhý člen dříve „motoru“, dnes spíše „brzdy“ Evropské unie – Francie. A zcela v orwellovském duchu si žádá post komisaře dohlížejícího na dodržování pravidel konkurence v EU. Země Electricité de France a dlouhé historie státní podpory neefektivním podnikům má řadu zkušeností, jak pravidla rovné konkurence obcházet. Přidělit Francii post ochránce pravidel je proto mírně řečeno nešťastný. Ale asi bychom se neměli moc divit. I v české vládě na trh práce „dohlíží“ zástupce odborů. A jak mu to jde…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)