Odsuzování deficitů a odmítání pomoci stále zápasící ekonomice se stalo módou po celém světě, včetně Spojených států, kde 52 senátorů hlasovalo proti prodloužení pomoci nezaměstnaným přesto, že dlouhodobá nezaměstnanost je nejvyšší od třicátých let.
Mnoho ekonomů včetně mě považuje tento návrat ke spořivosti za velkou chybu. Vyvolává vzpomínky na rok 1937, kdy předčasné pokusy o vyrovnání rozpočtu pomohly poslat oživující se ekonomiku zpět do silné recese. A v Německu vidí několik akademiků paralely s politikou Heinricha Brüninga, kancléře v období 1930 – 1932, jehož zapálení pro finanční pravověrnost zpečetilo zkázu Výmarské republiky.
Přes tato varování převažují na většině míst deficitní jestřábi, včetně Německa, kde vláda slíbila zvyšování daní a omezení výdajů v hodnotě 80 miliard eur, přestože ekonomika je stále hluboko pod svým potenciálem.
Jakou to má logiku? Podle mého žádná není. Pokud na úředníky zatlačíte, dostanete odpovědi, které do sebe nezapadají. Pokud na to upozorníte, vymyslí jiné, které zase nezapadají. Debata s německými rozpočtovými jestřáby působí jako debata s americkými jestřáby, kteří v roce 2002 podporovali válku v Iráku: Vědí, co chtějí udělat, a pokaždé, když vyvrátíte jeden jejich argument, přijdou s dalším.
Zde je ukázka toho, jak zhruba vypadá typická konverzace založená na mé zkušenosti, i na zkušenosti jiných amerických ekonomů:
Německý jestřáb: Musíme okamžitě snížit deficity, protože se musíme vypořádat s fiskální zátěží, kterou představuje stárnoucí populace.
Otravný Američan: To ale nedává smysl. I když ušetříte 80 miliard eur – což se nestane, protože rozpočtové škrty poškodí ekonomiku a sníží výnosy - úrokové náklady na tento objem dluhu představují méně než desetinu procenta vašeho HDP. Takže plánované úspory ohrozí oživení a neudělají nic pro zlepšení dlouhodobé rozpočtové pozice.
Německý jestřáb: Nebudu zpochybňovat čísla, je ale nutné vzít do úvahy reakci trhů.
Otravný Američan: Jak ale víte, jak budou trhy reagovat? A proč by trhy měly reagovat na politiku, která v dlouhém období bude mít téměř nulový vliv na fiskální situaci?
Německý jestřáb: Vy prostě naší situaci nerozumíte.
Klíčovým bodem je, že zastánci úspor mají seznam věcí, které je třeba udělat, ale čísly ho neobhájí. Protože ta jejich názoru neodpovídají. Nemohou ani argumentovat tím, že trhy úspory požadují. Naopak, německá vláda je stále schopna si půjčovat za velmi nízký úrok.
Skutečná motivace pro úspory tedy spočívá v něčem jiném. V USA jsou samozvaní jestřábi jednoduše pokrytci: Ochotně snižují výlohy těm, kteří je potřebují, ale jejich ochota rychle vyprchá, když dojde na zvyšování daní bohatým. Němečtí jestřábi se zdají být upřímnější, ale stále to nemá nic co dělat s fiskálním realismem. Namísto toho je to o moralizování a pózách. Němci považují deficity za špatné z morálního hlediska, vyrovnané rozpočty se považují za přednost, nehledě na okolnosti či ekonomickou logiku. Je to vše o ukazování síly.
Za toto pózování bude samozřejmě třeba zaplatit. Jen část z ceny bude platit Německo, jehož úspory zintenzivní krizi eurozóny a ztíží oživené ekonomiky Španělska a dalších zemí v problémech. Evropské problémy také oslabují euro, což perverzně pomáhá německým exportům a vyváží důsledky jeho úspor do zbytku světa, včetně Spojených států.
Jak zlé to bude? Dojde znovu k tomu, co jsme viděli v roce 1937? Nevím. Ale vím, že ekonomická politika se napříč celým světem otočila špatným směrem a pravděpodobnost dlouhodobého poklesu každým dnem roste.
Autorem článku je Paul Krugman.
(Zdroj: New York Times)