Itálie pro mě představuje tak trochu záhadu. Na jednu stranu má hodně dluhů (čistý dluh dosahuje 99 % HDP) a pokud se podíváme na ceny a mzdy, zdají se být téměř tak přemrštěné jako ve Španělsku. Nicméně na druhou stranu její deficity nejsou zdaleka tak špatné (podle MMF dosáhne deficit v roce 2010 5,1 % HDP) a zdá se, že její ekonomika netrpí tolik, jak by se dalo čekat. Nyní se ale také dostává pod tlak.
Plný rozpad eurozóny stále nečekám. Avšak asi stojí za to napsat jednu myšlenku – eurozóna bez jihu Evropy se mi nezdá životaschopná. Nejde o ekonomii samu o sobě, jde o ekonomii politickou. Jednou z nutných podmínek fungování eura je to, aby Německo nebylo příliš dominantní. Nemůžeme mít Severoamerickou monetární unii, protože Spojené státy jsou příliš dominantní. Šlo by buď o hegemonii USA, nebo by Spojené státy musely přistoupit k nepřijatelné ztrátě suverenity ve prospěch svých menších partnerů. Evropa má naopak čtyři a půl velkých ekonomik. Británie se rozhodla se neúčastnit, stále tu ale jsou Francie, Itálie a Španělsko, které se podílejí na chodu věcí. Francie, Německo a pár Vlámů a Valonů však netvoří nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo partnerství rovných.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)