Zhluboka se nadechněte, přichází něco neuvěřitelného: Evropa možná zachrání euro. Raději si na to ale moc nevsázejte, protože evropští lídři už prokázali neuvěřitelný talent k tomu, všechno pokazit. Dosavadní dynamika evropské dluhové krize se ale mění a je docela možné, že tentokrát už se to politikům povede to politici nepokazí, píše ve svém komentáři Philip Stephens z deníku Financial Times.
"Než takovou myšlenku někdo zavrhne a označí za naivní sny člověka, který si myslí, že je opravdu tak důležité zachránit evropskou integraci, s radostí se pustím do protiargumentu," píše Stephens.
Prozatím to podle něj bylo tak, že každý nadějný návrh končil fiaskem. Německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Nicolas Sarkozy a další evropští činitelé se vždy setkali na nějakém summitu a slíbili, že přijdou s něčím, co trhy uklidní. Každý jejich návrh byl ale jen polovičatý a nedomyšlený.
Ne, že by se politici dohodnout nechtěli. Příčinu prozatímního nezdaru v řešení evropské dluhové krize nelze zjednodušit na neschopnost politických lídrů a umíněnost šedovlasých technokratů sedících v Evropské centrální bance – ačkoli oba faktory jistě hrály svou roli. Jde spíše o rozdílnost v názorech na to, jak současnou dluhovou krizi řešit, o rozdíly v historii, kultuře a principech ekonomiky a politiky v jednotlivých zemích. Na jedné straně stojí Německo a jeho obsese morálním hazardem, na straně druhé pak vlády zadlužených zemí, které vědí, že úsporná opatření se jednou změní ve strategii, která je předem odepsaná. A nyní tyto mezery při tvorbě jednotné měny vyplouvají na povrch.
Nutno si uvědomit, že pokud by si každá země v Evropě vzala k srdci rady Angely Merkelové o příkladu německé fiskální přísnosti a silném obchodu, pak by vlastně Německo již nemohlo být… Německem, podotýká komentátor. A co se týče ECB, často se zdá, že by raději sepisovala eurozóně (a tedy i sobě) nekrolog, než poslouchat obvinění z náklonnosti k morálnímu hazardu.
"Proč si tedy myslet, že až se politici příští týden v Bruselu sejdou na dalším z nekonečných summitů, mohli by udělat něco, aby svět přesvědčili, že to se záchranou jednotné evropské měny alespoň myslí vážně?," pokládá si autor otázku.
Začít je třeba u té horší stránky věci: všichni totiž tvrdí, že je za minutu dvanáct. Jen těch 60 sekund se ale zatím nějak nezačalo odpočítávat. Až tento týden je slyšet hodiny. Koordinovaná intervence centrálních bank, která byla oznámena ve středu, byla zdrojem ujištění i alarmu. Ujištění proto, že centrální banky to se svým odhodláním zřejmě myslí vážně, alarm proto, že finanční systém už je patrně u srázu, z něhož by mohl spadnout a strhnout s sebou celou globální ekonomiku.
Autor nabízí i druhý důvod, který je podle něj příznivější, a sice odchod dlouholetého italského premiéra Silvia Berlusconiho. Kdyby zůstal u moci, Merkelová by slovu Itálie nikdy nevěřila. Třetí odpovědí na autorovu otázku jsou čtvrteční slova nového prezidenta ECB Maria Draghiho. Ten řekl, že v Evropě chybí fiskální celistvost. To samo o sobě není nic nového, zajímavá ale byla jeho zmínka, že kdyby existoval přísný dohled nad veřejnými schodky jednotlivých zemí, ECB by byla v řešení krize aktivnější. Právě o to se teď i hraje
Již dnes, týden před závěrem dalšího Summitu EU, se na trhu objevila informace o tom, že nepřímá účast ECB na záchraně měnové unie bude mít svůj plán, na jehož konci by mohl být úvěr 100 - 200 miliard eur pro Mezinárodní měnový fond, který by peníze dále distribuoval. Podle dvou informovaných zdrojů agentury Bloomberg úterní setkání ministrů financí s guvernérem ECB Mariem Draghim přineslo shodu na vypracování tohoto plánu, který by obešel zákaz ECB financovat pomoc členským zemím eurozóny přímo.
Takže jednotlivé dílky do sebe podle Stephense začínají zapadat. Skeptici tvrdí, že i když bude výsledkem dohoda, která uklidní trhy, nemusí to stačit na to, aby se vrátila i důvěra. Všechno už zašlo moc daleko. "Politika možná vykolejí úsporná opatření ve slabých zemích. Kdo ví. Možná budou mít (skeptici) pravdu. Já si ale myslím, že když se zastaví krvácení, dostane euro alespoň druhou šanci," uzavírá autor.
V případě negativního vývoje a pádu eura, čeká podle ministra financí Miroslava Kalouska Českou republiku boj o přežití. "Pokládám za mnohem pravděpodobnější než nepravděpodobné, že budeme v příštím roce čelit problémům a výzvám, které jsme si dvacet let neuměli představit," prohlásil podle deníku Právo Kalousek při setkání se starosty středočeských obcí v Praze. Krach eurozóny, který si zásadně nepřeje, ale který podle něj není "vůbec nereálný", by měl osudný dopad na ČR a musela by padnout všechna ideologická tabu - ať už daňová, nebo týkající se sociálního státu (více z vystoupení ZDE).
Hlavní ekonom Patria Finance David Marek soudí, pokud by se měla eurozóna neřízeně rozpadnout, způsobilo by to nepředstavitelný chaos ve finančním sektoru, riziko pádu klíčových bank a recese, jejíž hloubku je obtížné odhadnout. Šlo by podle něho o výrazně větší problém než při poslední recesi v roce 2009. "Z centra v eurozóně by se recese, či dokonce deprese, rychle rozšířila do celého světa, zejména potom do ekonomik s eurozónou úzce svázaných obchodními finančními vazbami, což je případ České republiky. Důsledky by byly závažné: pokles produkce napříč všemi sektory, nárůst nezaměstnanosti, pokles mezd, vynucené výrazné škrty v rozpočtu, zvyšování daní, pokles mezd ve firmách i státním sektoru, zhoršení situace při splácení úvěrů a hypoték, a podobně," uvedl Marek pro ČTK (včerejší videokomentář ZDE).
(Zdroj: ČTK, The Financial Times, Bloomberg)