Mohutné investice do umělé inteligence v mnoha ohledech připomínají to, co se ve Spojených státech dělo v době železničního boomu. Ten byl nakonec „dobrý pro zemi, ale ne pro dlouhou řadu investorů.“ A Spojené státy mají před jinými zeměmi určité výhody, které stojí za jejich výjimečným hospodářským rozvojem. To v rozhovoru se Stevem Eismanem tvrdil Adrian Wooldridge (viz první a druhý díl rozhovoru). V závěrečné části se mimo jiné zaměřil na to, že v USA hraje mimořádnou roli i snaha inovovat.
„Lidé tu stále hledají chytřejší způsob, jak dělat věci,“ řekl k tématu expert, podle kterého je výsledkem „technologická výjimečnost“. „Vznikají věci, které by v Británii nikdy nevznikly.“
Diskuse se pak přesunula k Velké depresi. Wooldridge začal s tím, že Alan Greenspan byl ve svých názorech na tehdejší vývoj mnohem radikálnější než on a když spolu psali knihu o historii amerického kapitalismu, bylo tudíž složité najít v této oblasti společnou řeč. S Eismanem se shodli na tom, že „věci byly tehdy tak těžké, že reálné hrozilo, že by se ze Spojených států nakonec stala socialistická země.“ Tedy v případě, že by vláda v některých oblastech nezasáhla a nepřišel například program New Deal, který mimo jiné zahrnoval pomoc lidem bez práce.
Eisman se domnívá, že New Deal a související kroky mohly mít své slabé stránky, ale v čistém vyjádření zastavil dosavadní prudké zhoršování ekonomické situace. Wooldridge s tím souhlasil, mimo jiné došlo k posílení důvěry lidí v opětovný obrat k lepšímu. A šlo o příklad, kdy byl „vládní aktivismus“ namístě. Jedním z důvodů, proč byla deprese v USA v té době horší než třeba v Evropě, je pak podle experta to, že Franklin Delano Roosevelt sice vyhrál volby, ale prezidentem se fakticky stal až půl roku poté. Ve velmi náročné době tak byly Spojené státy „v podstatě bez vlády“. FDR následně pomohl zastavit runy na banky a stabilizovat systém, což pomohlo k obratu k lepšímu.
K velké finanční krizi Wooldridge řekl, že Greenspan byl podle určitých názorů její spoluviník. On zase jako hlavní příčinu jejího vzniku viděl špatnou regulaci trhu s bydlením a snahu o to, aby své vlastní bydlení měly i minoritní části společnosti. „O to se snažil Bush i Clinton, všichni se na tom shodovali, šlo o určité sociální inženýrství.“ Wooldridge sám si myslí, že šlo o „dlouhodobé nafukování bubliny, kdy se nedělalo dost pro to, aby splaskla.“ Také se věřilo, že bude pokračovat boom produktivity, který byl zaznamenán v devadesátých letech. A toto přesvědčení sloužilo jako základ pro „uvolněnější monetární politiku“. Jenže boom produktivity netrval.
Eisman, který vešel ve známost právě díky vývoji kolem finanční krize, k tomu řekl, že popis finanční krize od Wooldridgeho a Greenspana „velmi pečlivě četl a naprosto s ním nesouhlasí“. Hlavní roli totiž podle něj hrálo to, že banky byly příliš zadlužené. Pokud by nebyly, dokázaly by absorbovat ztráty a nedošlo by ke krizi. Sám Greenspan přitom v jednom ze svých prohlášení hovořil o tom, že věřil ve schopnost bank spravovat vlastní rizika, a to přispělo k jejich přílišnému zadlužení. Podle Eismana tak bylo jádro problému právě zde, protože jinak by finanční systém dokázal ustát ztráty spojené s hypotékami. Greenspan pak byl podle něj dobrým šéfem Fedu v devadesátých letech, ale poté udělal tuto klíčovou chybu. Wooldridge k tomu dodal, že finanční systém se příliš oddělil od zbytku ekonomiky a „fungoval sám pro sebe“.
Wooldridge nakonec rozhovor zakončil s hlavním poučením americké ekonomické historie: Jestliže dáte dohromady dobře spravované společnosti s podnikatelským duchem lidí, dokážete velké věci. Spojené státy pak podle něj mají tuto schopnost stále větší než kterákoliv jiná země na světě. „U Američanů se lidský génius projevuje v tom, že budují výborné firmy… Nevíme, jak to bude v Číně, nemají kapitalismus dostatečně dlouho.“ Spojené státy byale mohly zabrzděny snahami politiků míchat se příliš do chodu firemního sektoru. A problémeme je také rostoucí koncentrace firem.