Dnes se po čase podíváme, jak jsou na tom s valuacemi, a tudíž celkovým optimismem sektory na americkém trhu. K tomu přidám pohled na rizikové spready na korporátních dluhopisech. I proto, že v minulosti mohly fungovat jako indikátor blížících se tenzí.
Konkrétní poměry cen akcií k ziskům očekávaným pro následující rok (tzv. forward PE) u jednotlivých odvětví ukazuje následující tabulka. Včetně historických standardů (pozice současného PE určená na základě desetiletých a třicetiletých percentilů). Nejvíce valuačně našponovaný je z historického hlediska průmysl (jeho PE bylo za posledních deset let výš jej ve 20 % případů, za posledních třicet let v 7 % případů).
Daleko od nějakých historických standardů je ale i zboží běžné spotřeby a zdravotní péče. A utility pokud je bernou mincí třicetiletý horizont. Extrémně „levné“ jsou naopak komunikační služby. Uvozovky používám proto, že drahost a levnost by se z fundamentálního pohledu měla posuzovat na základě rizika a růstového výhledu. Srovnání s historickými valuacemi ukazuje fakticky pouze to, jak velký je nyní optimismus (riziko/růstová očekávání) relativně k historii. Relativně k historii tak může být nějaký sektor třeba drahý, ale díky svému růstovému výhledu levný. A naopak.
Zdroj: X
Bezrizikové sazby jsou samozřejmě pro všechna odvětví stejné, takže rozdíly ve valuacích jsou skutečně dány jen oním rozdílem v celkovém optimismu. Tedy v kombinovaném pohledu na riziko a růstový výhled. Třeba IT a zboží běžné spotřeby jsou na tom v tomto ohledu tedy nyní v podobně, jako celý trh. Ale u IT to znamená, že je také zhruba na svém valuačním historickém standardu, zatímco u zboží běžné spotřeby jsou současné valuace dost nad tímto standardem. Poslední dva sloupce tabulky pak ukazují PE relativně k valuacím celého trhu. Zde je průmysl naprostým extrémem, v minulosti bylo jeho PE relativně k PE celého trhu jen naprosto výjimečně výš, než dnes.
Dnešní druhý obrázek se týká zmíněných rizikových spreadů. A to u nejrizikovějších dluhopisů. Nazývaných „high yield“ kvůli tomu, že riziko je u nich samozřejmě kompenzováno vysokým požadovaným výnosem. Připomenu, že hodnotu akcií určuje tok hotovosti, který generují pro investory. A požadovaná návratnost daná bezrizikovými sazbami a akciovými rizikovými prémiemi. Tyto prémie u akcií nelze přímo pozorovat, u dluhopisů ano. Někdy tak může být i z tohoto důvodu vývoj na korporátních dluhopisech signálem pro věci příští na akciích. A hlavně dluhopisy prostě obecně větří tenze a odráží je ve svých cenách a tudíž výnosech.
Zdroj: X
Přes všechny úvahy o tom, že na dluhopisové trhy přichází vlna poptávky po penězích ze strany společností investujících do AI, se rizikové spready drží na hodně nízkých úrovních. Nahoru je tedy netáhne ani tato očekávaná poptávka po penězích (nabídka nových dluhopisů), ani úvahy o tom, že investice do „všeho AI“ nemusí mít takovou návratnost, jakou by měly. Takže suma sumárum:
Valuace celého akciového trhu jsou z desetiletého hlediska cca na standardu, v třicetiletém období docela vysoko. Nahoru je táhne zejména průmysl, který je svým PE hodně mimo historické standardy. To ukazuje, že na trhu jako celku vládne slušný optimismus hezký profil růst/riziko), na průmyslu mimořádný. A dluhopisové trhy se svým pohledem na celkovou situaci nijak neprotestují – neděje se podle nich nic, co by si vyžadovalo nějakou vyšší cenu za riziko.