Většina vlád vyspělých zemí není již dlouho schopna dosáhnout udržitelnosti svého dluhu. Demografický vývoj bude tento problém nadále zhoršovat, a jak ukazuje předvolební boj v USA, nalézt řešení není jednoduché. Tradiční omezování výdajů a zvyšování daní není dostatečné – dobře to demonstruje právě příklad Spojených států. V následujícím grafu je vyznačen vývoj výdajů na důchody a zdravotní péči od roku 1972 až po dnešek a očekávaný vývoj až do roku 2030:
Zarážející je zejména rychlost, s jakou zmíněné výdaje rostou. V roce 1972 dosahovaly 4 % HDP, dnes to je 10 % HDP a v roce 2030 to bude 14 % HDP. Nicméně podívejme se na problém z jiného úhlu. Nechme vládu stranou a představme si svět, kde všechno zboží a služby nakupuje pouze soukromý sektor (všichni si tedy platí svou zdravotní péči). Posuny ve struktuře spotřeby jsou běžným jevem, podívejme se tedy, jak moc je patrný posun ve výdajích, bereme-li v úvahu spotřebitelské výdaje. Je zde také patrný velký nárůst výdajů na zdravotní péči? A klesají odpovídajícím způsobem jiné součásti spotřeby? Rychlý pohled na změnu struktury spotřeby nabízí druhý graf; zdravotní péče je vyznačena červeně, modře jsou výdaje na potraviny a nápoje (jde o podíl na celkových výdajích).
Výdaje na zdravotní péči představují nejrychleji rostoucí komponent spotřeby, opačný trend následují výdaje na potraviny a nápoje. Jejich změna přitom zhruba odpovídá změně výdajů na zdravotní péči. Utrácíme tedy méně za potraviny, abychom si mohli dovolit pokrýt náklady spojené s návštěvou doktora a abychom si mohli užívat delšího a zdravějšího života.
Po vládě pak v určitém smyslu chceme následující: Buď najde výdaje, které již nejsou přínosné, a ty bude snižovat tak rychle, aby to pokrylo rostoucí výdaje na zdravotní péči a důchody. Nebo jednoduše přenechá placení těchto nákladů soukromému sektoru (za doktora si budete platit sami). Pokud se tak ale stane, bude muset úspory v jiných oblastech najít právě soukromý sektor. Zatím je však situace taková, že řešení nepřichází a dluhy rostou. Bude tomu tak do doby, než najdeme způsob, jak řešit udržitelnost vládních financí. A tento způsob bude muset být velmi odlišný od toho, co jsme používali v minulosti.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)