Německo hodlá na své území převézt část svých zlatých rezerv, které jsou momentálně uloženy v trezorech v New Yorku a v Paříži. Krok druhého největšího držitele zásob zlata, který by podle některých analytiků mohl předznamenat zhroucení důvěry mezi největšími centrálními bankami, možná pouze svědčí o potřebě provést po delší době důkladnou inventuru.
Německá Bundesbanka, sídlící ve Frankfurtu, vlastní 3400 tun zlata v hodnotě 177 mld. USD, což ji řadí hned za světovou jedničku Spojené státy. Velká většina vzácného kovu byla v zahraničí uložena v době studené války kvůli obavám z bleskového útoku sovětských tankových divizí. Repatriaci části z 1500 tun uskladněných v sejfech amerického Fedu a všech 450 tun z úschovy francouzské centrální banky hodlá Bundesbanka ohlásit dnes. Informaci přinesl německý deník Handelsblatt.
Zpráva o záměrech německých centrálních bankéřů vzbudila na trzích rozruch. Bill Gross, výkonný ředitel největšího světového dluhopisového fondu Pimco, na svém twitterovém účtu poznamenal, že by to mohlo signalizovat rostoucí nedůvěru mezi hlavními centrálními bankami.
Podle Rica Spoonera, vedoucího analytika australské společnosti CMC Markets, nelze událost nevnímat odděleně od probíhající krize amerických veřejných financí a hašteření politiků ve Washingtonu o fiskálním útesu a dluhovém stropu. „Všeobecně si trh odvodí, že kdyby ve Spojených státech skutečně panovala dluhová krize, německé úřady by se cítily lépe, kdyby mohly svá aktiva opatrovat doma.
Americké fiskální problémy jsou v posledních měsících středem pozornosti dění ve Washingtonu. Státní pokladně, která pokaždé v posledních čtyřech letech hospodařila se schodkem přes 1 bilion USD, by mohly peníze na platy, penze a veřejné služby dojít na konci února. Ministr financí Timothy Geithner oznámil, že vláda si na provoz nyní „půjčuje“ z penzijního fondu federálních zaměstnanců. Dluhového stropu ve výši 16,4 bilionu USD bylo dosaženo už na konci prosince. Od té doby se ministerstvo uchyluje k nejrůznějším účetním trikům, aby se nedostalo do insolvence.
„Důvodem repatriace části zlata je snaha podpořit důvěru německého spotřebitele v solidnost Bundesbanky,“ prohlásil v rozhovoru pro CNBC Sebastien Galy, hlavní měnový analytik (32,05 EUR, -4,30%). V tomto okamžiku se podle něj událost jeví tak, že se “systém hroutí“ a že „všeobecná důvěra klesá.“
Dominic Schneider ze švýcarské banky (15,98 CHF, -0,68%) se domnívá, že držba zlata v nejdůležitějších finančních centrech dává smysl, jelikož Německu poskytuje přístup k zahraničním měnám typu amerického dolaru. „Na druhou stranu jsme svědky toho, jak jednoduché je dnes rozjet tiskařské lisy s penězi. Proto už zlato jako kolaterál není třeba,“ tvrdí Schneider s odkazem na tři kola kvantitativního uvolňování ve Spojených státech a podobné akce centrálních bank v Japonsku a eurozóně. V éře nadmutých bilančních sum centrálních bank podle Schneidera držba zlata v domácích sejfech „není špatný nápad.“
Analytici se nedomnívají, že by měnové či komoditní trhy na kroky Bundesbanky nějak výrazně reagovaly. Vlastníkem zlata nadále zůstává centrální banka, takže rovnováha poptávky a nabídky by neměla být vychýlena.
Navzdory spekulacím o poklesu důvěry v centrální banky nebo jejich měnové politiky by stěhování zlata do Frankfurtu mohlo mít daleko prozaičtější vysvětlení: potřebu inventarizace. V říjnu loňského roku Bundesbanka stáhla dvě třetiny svých zlatých rezerv z Bank of England. Ve stejnou dobu spolkový soud centrální bance navrhl, aby každoročně prováděla audit svých zásob v zahraničí a inspekci a na místě.
Tuto teorii by potvrzovala včerejší zpráva stanice Deutsche Welle, podle níž Bundesbanka reaguje na kritiku Spolkového úřadu pro audit. Ten banku, v zemi pokládanou za nejdůvěryhodnější instituci, pokáral za neschopnost řádně ověřovat množství a kvalitu svých zlatých zásob mimo německé území. Centrální bankéři si tak možná chtějí ušetřit námahu a náklady inventur tím, že zlato jednoduše převezou domů. Bundesbanka hodlá novou strategii správy zlatých rezerv představit dnes.
(Zdroje: CNBC, Deutsche Welle, AP)