Západ má za sebou zlatou éru a je otázkou, zda nebyla její příčinou série jednorázových a neopakovatelných událostí. Tedy takových událostí a změn, jako je otevření se zahraničnímu obchodu mezi zeměmi OECD a mezi západem a východem, jednorázový skok v efektivitě alokace zdrojů, pokrok ve vzdělání, větší míra zaměstnanosti žen či růst spotřebitelských úvěrů v USA z 40 % HDP v 50. letech na 140 % v roce 2007. Nesmíme přitom zapomínat, že trendový růst začal klesat už před krizí. Pro Economix to uvedl hlavní ekonom Stephen D. King.
Podle ekonoma nemusí západním ekonomikám nutně hrozit úplné zastavení růstu. Problém ale spočívá v tom, že se vytvořila propast mezi tím, jak jsou nastavena očekávání, a tím, jakého růstu je skutečně dosahováno. Ve své nové knize tak hovoří o „konci západního blahobytu“, což nemá znamenat, že by na tom vyspělé ekonomiky měly být hůře, ale že jejich obyvatelé očekávají něco, čeho nelze tak jednoduše dosáhnout. „Nesdílím názory lidí jako Robert Gordon, kteří říkají, že technologický příběh je u konce. Myslím, že to je příliš pesimistické. Technologie se budou dále zlepšovat a s tím bude růst i životní standard. Problém tkví v tom, že to nebude takovým tempem, na které jsme byli zvyklí. My ale nadále činíme sliby, které jsou založeny na očekávání vyššího růstu dosahovaného v minulosti. Pokud bude růst nižší, tyto sliby splněny nebudou,“ uvádí ekonom.
King se domnívá, že v posledních deseti letech se v západních ekonomikách už začala projevovat japonská ztracená dekáda a hrozí, že přijde další. „Obecně se předpokládá, že tempo růstu se nakonec opět zvedne, ale co když ne,“ ptá se. Uvažuje se o tom, že západu pomůže růst Číny a Indie. Pohled na posledních deset let ale ukazuje, že v Číně vzrostly příjmy o 130 %, v Indii o 80 %, ale například ve Velké Británii jen o 4 %. Pokud tedy vezmeme v úvahu, jak rychle rozvíjející se ekonomiky rostly, je překvapivé, jak nízkého růstu dosáhly ekonomiky vyspělé. V Jižní Koreji nedošlo k výrazné změně ve struktuře spotřeby až do bodu, kdy bylo dosaženo příjmů na hlavu ve výši 15.000 dolarů za rok. Možná, že až této úrovně dosáhnou v Číně a Indii, posílí se i vazba mezi jejich růstem a růstem vyspělých zemí, uvedl King. Podle jeho názoru to ale bude trvat ještě dlouhou dobu, 10 až 20 let.
King se domnívá, že situaci by mohla změnit těžba ropy a zemního plynu z břidlic. Je také možné, že se prudce zvýší objem zahraničního obchodu, nebo se rychle zvýší konkurenceschopnost jižní Evropy. „Problém je v tom, že politici neříkají, že k tomu může dojít. Oni s tím počítají.“ Ekonom také radí všem, aby pečlivě přemýšleli o tom, kam investují své peníze. Většina totiž plánuje, že půjde do důchodu v 60 či 65 letech a snaží se o to, aby jim to zajistily jejich investice. Výsledkem je ale honba za výnosy, která může vytvořit bubliny. „Realita je taková, že neexistuje skupina aktiv, která by obecně byla schopná všem zajistit takový odchod do důchodu,“ uvádí ekonom. A namísto přemýšlení o tom, jak všechny našetřené peníze utratí, by podle něho měli budoucí důchodci uvažovat o tom, že jejich děti budou potřebovat více pomoci, než tomu bývalo v minulosti.
(Zdroj: EconoMix)