Špatné spravování vlastních financí a dluhy ve výši 800 milionů eur dovedly slovinskou katolickou církev na pokraj bankrotu. Nesolventnost ostatně hrozí celému státu. A to ještě donedávna bylo Slovinsko považováno za vzor pro celou střední a východní Evropu, upozornil dnes polský list Gazeta Wyborcza.
Míra nepravostí a lajdáctví je ve slovinské církvi obrovská. V srpnu papež František odvolal jediné dva arcibiskupy v zemi z arcidiecézí v Lublani a Mariboru. Teď se ukazuje, že slovinská církev není s to sama splatit obří dluhy, které si nadělala v posledních 20 letech.
Už je jasné, že Vatikán nepomůže, protože z principu nepomáhá arcidiecézím, které - v rozporu s učením církve - hrály na spekulativních trzích. Jisté naděje budí přísliby z Rakouska: štýrská arcidiecéze chce odkoupit církevní stavby zatížené hypotékami, mimo jiné sídlo biskupské kurie a duchovního semináře. Jestli se ale nenajde víc peněz, část církevního majetku se může brzy dražit.
Duchovní nadělali dluhy při správě dvou fondů, financovaných z hypoték na církevní nemovitosti, které církvi předal stát. S rozmachem investovala hlavně mariborská arcidiecéze. Duchovní kupovali podíly ve stavebních firmách, nakladatelstvích, finančních institucích i v pivovarech. Oba fondy patřily k největším v zemi. Ve Slovinsku snad nebylo velké firmy, jejímž spoluvlastníkem by nebyla arcidiecéze z Mariboru.
Ale po letech se ukázalo, že mnohé se nepovedlo. První signály prý Vatikán dostal už v roce 2007. Do Slovinska zamířili papežští vyslanci, aby obhlédli situaci. Asi moc nenadělali, protože podnikání pokračovalo dál na plné obrátky. Dokonce tehdy vyšlo najevo, že arcidiecéze má ve svém investičním portfoliu i televizní kanál vysílající porno.
Další skandál vypukl poté, co vyšlo najevo, že jeden ze správců církevních fondů údajně falšoval faktury na opravy sakrálních staveb, aby si tak pomohl k penězům z dotací od Evropské unie.
Budoucnost církevního majetku teď závisí na rozhodnutí vlády. Většinu úvěrů si totiž duchovní brali ve státních bankách, které i tak mají problémy z nesplatitelných půjček za 7,5 miliardy eur (asi 193 miliard Kč). Zemi hrozí bankrot.
Odhalení tak špatného stavu vyvolalo obrovský šok. Slovinská ekonomika totiž byla dávána za příklad hodný následování i zemím, jako je Polsko, Maďarsko a i Česko. Nezaměstnanost tu bývala menší, než kdekoliv jinde, a výší hrubého domácího produktu na hlavu Slovinci poráželi i Portugalce či Řeky.
Zemičce, vtisknuté mezi Rakousko a Itálii, se už za jugoslávských časů říkávala "alpská republika", byla považována za kulturně odlišnou. Slovinci už od 50. let minulého století provozovali dosti liberální ekonomickou politiku, jejímž výsledkem byl vyspělý průmysl, schopný soupeřit i se Západem. V roce 1990 bylo malé Slovinsko nejbohatší jugoslávskou republikou. O rok později Bělehrad vyslal na Slovince tanky, aby jim zabránily v odtržení. Ale vojáci nehořeli nadšením, tisíce jich dezertovaly, a tak bělehradští nacionalisté po deseti dnech uznali nezávislost Lublaně.
Následovaly dvě dekády skoro samých úspěchů. Slovinsko v roce 2004 vstoupilo do EU a o tři roky později přijalo euro. Ale v roce 2009 praskla spekulativní bublina na slovinském trhu nemovitostí, na západních trzích se zabydlela krize a vypukly korupční skandály.
Slovinsko kvůli špatným bankovním úvěrům každých pár měsíců hledí do očí strašidlu bankrotu. Kvůli dluhům Lublaň nedávno vydala dluhopisy za 3,5 miliardy dolarů (asi 68 miliard Kč) a hodlá zprivatizovat 15 státních firem, včetně telekomu, aerolinek či lublaňského letiště. Pomoc EU zatím odmítá.