Energetického šotka nikdo nikdy neviděl, ale o jeho zlotřilých činech slyšíme dennodenně. Jeho specialitou je likvidace i těch nejušlechtilejších úmyslů a plánů na poli podporovaných zdrojů energie, zejména formou vnášení nejrůznějších nepravostí a nejasností do jinak ctnostně a vzorně připravené legislativy.
Snad poprvé jsme o Energetickém šotkovi mohli slyšet v roce 2005, kdy do tehdejšího zákona o obnovitelných zdrojích vpašoval onu slavnou klauzuli o maximálně možném poklesu ceny „zelené“ elektřiny o pouhých 5 % ročně. Přijetí novely tohoto zákona se pak šotkovi podařilo oddalovat tak dlouho, až valná většina všech rozestavěných obřích solárních parků byla dokončena (alespoň papírově).
Následně obloudil mysl zákonodárců, kteří - pomíjejíce předtím daný zákonný příslib faktické nezměnitelnosti podmínek podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů – zanesli náš právní řád podivuhodnými instituty solárního odvodu a daně darovací z bezplatně alokovaných emisních povolenek.
Ani Ústavní soud nebyl jeho řádění ušetřen a tak byl vydán nález, dle něhož náhlé uvalení 28% faktické daně je souladné s ústavním pořádkem České republiky, ledaže by taková daň daný subjekt „rdousila“. Ústavní soud tehdy vyšel z toho, že jde o institut mimořádný a dočasný – na což však Energetický šotek bryskně reagoval, když nenápadnou novelou nového zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou protlačil Parlamentem prostřednictvím vlády odborníků a pro jistotu ve zrychleném režimu, prodloužil dobu trvání solárního odvodu z původních 3 let na celou dobu trvání životnosti solárních elektráren. Pravda, již ve zcela zanedbatelné výši 10%.
Ani nový zákon samotný nezůstal skryt šotkově pozornosti. Nejdříve šotek zmátnul všechny zúčastněné opakovaným odkládáním, schvalováním a zamítáním dané normy, aby pak následně učinil z tohoto zákona vhodný text pro kabalistické vykladače a odborníky v teorii množin. Zda výrobci elektřiny využívající podporované zdroje energie měli na základě tohoto zákona hradit „složku ceny za distribuci na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“, a to s ohledem na elektřinu, kterou takový výrobce sám spotřebuje, aniž by mu přitom taková elektřina byla distribuována, ví asi jen šotek sám.
Zásahy Energetického šotka provedené již zmiňovanou poslední novelou nového zákona jsou - vedle prodloužení solárního odvodu - vydařené i v dalších směrech. Novela nově definovala onu „složku ceny za distribuci“, a to jako mnohem srozumitelnější „cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny“. Nepochybně díky šotkovi však zákon o podporovaných zdrojích opomenul doplnit, komu se daná cena (stanovená ve výši 495 Kč/MWh) má v současnosti vlastně hradit. A na možný šotkův „majstrštyk“ upozornili v poslední době daňaři. Nelze podle nich vyloučit, že k této ceně není možné - na rozdíl od předchozího systému - připočítávat DPH, neboť již nejde o součást ceny za distribuci (coby služby, která je předmětem DPH), ale o jakýsi quasi poplatek, který, stejně jako třeba poplatek za užívání veřejného prostranství, předmětem DPH být nemůže.
Naši vládní legislativci čelí zdá se opravdu nebezpečnému stvoření. Až takovému, že se člověk musí znovu a znovu ptát, zda nám ta podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů k něčemu vůbec je.