Česko je jednou z nejzdravějších zemí Evropy, pokud jde o veřejné finance a celkovou konkurenceschopnost, řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny šéf francouzské banky Frédéric Oudéa.
"Pakliže se bavíme o tom, zda byly problémové státy schopny vrátit se na finanční trhy, pak je vidět, že je krize již překonána. Jestliže mluvíme o úrovni nezaměstnanosti, schopnosti ekonomiky růst, stále je před námi ještě hodně práce," říká o stavu ekonomické krize současný šéf francouzské banky Frédérica Oudéy. A zároveň chválí i "svou dceru" .
HN: Na českém bankovním trhu se v posledních letech objevili noví hráči, jak velká to je pro vás konkurence? Jistě, pokud jde o retailové bankovnictví, je tu větší konkurence, ale to samé je i ve Francii. Je na nás, zda budeme schopni neustálých inovací a jak kvalitní služby budeme poskytovat klientům.
V roce 2010 jsem řekl, že když celá skupina splní určité společné cíle, pokud jde o spokojenost našich klientů, každý náš zaměstnanec, ať již pracuje kdekoli, dostane 40 akcií . Počátkem letošního roku jsme ta kritéria splnili, takže každý zaměstnanec, který u nás pracuje od roku 2010, bude těmito akciemi odměněn.
HN: Jak důležitá je pro ? je největší a nejlepší retailovou bankou mimo Francii. Takže je pro nás bezpochyby důležitá. Zároveň, jak jsem již zmínil, působí v jedné z nejzdravějších evropských ekonomik, což je podstatné. Je důležité působit v makroekonomicky příznivém prostředí.
HN: V Česku se v poslední době objevily obavy, že by mohla být přeměněna na pouhou pobočku , což by národnímu regulátorovi ČNB ztížilo dohled nad bankou. Zvažujete podobný krok?
Takový plán neexistuje. Nevidím důvod, proč bychom něco takového činili a měnili současné uspořádání.
HN: Je krize eurozóny za námi? Pakliže se bavíme o tom, zda byly problémové státy schopny vrátit se na finanční trhy, pak je vidět, že je krize již překonána. Jestliže mluvíme o úrovni
nezaměstnanosti, schopnosti ekonomiky růst, stále je před námi ještě hodně práce.
Velkým krokem kupředu je bankovní unie, ať již jde o zajištění stability, důvěry v systém a zlepšení financování některých ekonomik, například Itálie nebo Španělska. Jinak řečeno, společnosti v těchto zemích by měly mít lepší přístup k úvěrům, a to za obstojných podmínek.
Kromě toho je ale třeba dalších opatření. Státy samotné musejí přistoupit ke strukturálním reformám a na úrovni celé eurozóny je třeba najít cestu, jak zrychlit její
ekonomický růst. Cestou je podle mne větší sblížení rozpočtových a daňových politik a také větší shoda na tom, jak má vypadat a jaké strategické cíle by měl mít evropský bankovní, energetický nebo telekomunikační sektor. Abychom byli schopni konkurovat Spojeným státům, nesmějí být tyto sektory roztříštěné, ale musejí být silné a schopné investovat.
HN: Jaká je tedy vaše vize ekonomické a politické budoucnosti eurozóny? Evropa a eurozóna stojí před volbou, kterou bude muset učinit během několika čtvrtletí. Vidím dva možné scénáře. Buď ty reformy a iniciativy, které mají vést k větší integraci a konkurenceschopnosti, zaberou a pak se zvedne úroveň ekonomiky, a tím pádem i politická podpora vůči eurozóně půjde nahoru.
Pak je tu ale jiný scénář, ekonomika poroste stále pomalu, bude vysoká
nezaměstnanost a pak bude samozřejmě politická podpora eurozóně nižší, minimálně tu budou silnější protievropské strany. Nejsem politik, ale myslím, že budeme silnější, když budeme integrovanější.