Project Syndicate: Proč se zdaňování musí stát globálním

– Jsme svědky hlubokých změn ve způsobu fungování světové ekonomiky. Vlivem rostoucího tempa a intenzity globalizace a digitalizace má více a více ekonomických procesů mezinárodní rozměr. V důsledku toho stále vyšší počet firem přizpůsobuje své struktury domácím a zahraničním právním soustavám a daňovým zákonům.

Díky technickým pokrokům v digitální ekonomice mohou firmy obsluhovat trhy, aniž by na nich musely být fyzicky přítomné. Také zdroje příjmů se staly mobilnějšími: těžiště se stále více posouvá k nehmotným aktivům a příjmům z mobilních investic, které lze z daňového hlediska snadno „optimalizovat“ a převádět do zahraničí.

Daňová legislativa nedrží s tímto vývojem tempo. Většina dnes platných principů alokace daní pochází z doby, kdy mezinárodní rozměr podnikání znamenal převážně dopravu zboží přes hranice do sousední země. Pravidla vymyšlená ve 20. a 30. letech minulého století však nejsou vhodná pro dnešní mezinárodní integraci ekonomických procesů a podnikových struktur. Je potřeba je adaptovat na ekonomickou realitu digitálních služeb.

Kvůli absenci pružných pravidel ztrácejí státy příjmy, které naléhavě potřebují k plnění svých závazků. Zároveň stále urgentněji vyvstává otázka spravedlivého zdanění, protože klesá počet daňových poplatníků, kteří odpovídajícím dílem přispívají k financování veřejných statků a služeb.

Výsledná napětí mezi národní fiskální suverenitou a přeshraničním rozsahem dnešních podnikatelských aktivit lze vyřešit pouze mezinárodním dialogem a jednotnými globálními standardy. Umožňování skupinám států, aby přicházely se společným řešením otázek, které lze řešit pouze multilaterálně, fungovalo v Evropské unii v minulosti dobře. A pokud se taková opatření osvědčí jako úspěšná, přidají se i další státy.

Tento přístup může zároveň sloužit jako model globálního vládnutí pro řešení mezinárodních problémů. V dnešním světě nemohou ani velké země samy vytvářet a vymáhat mezinárodní rámce. Skupiny zemí to stále dělat mohou. Ukazuje se to v kontextu regulace finančního trhu, začíná se to ukazovat v oblasti regulačního rámce pro digitální ekonomiku a potvrzuje se to i v oblasti zdanění.

Transparentnost a regulace

Tento týden se v Berlíně uskutečnilo sedmé zasedání Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací pro daňové účely, jehož se zúčastnili zástupci 122 zemí a jurisdikcí a také EU. Ve středu bylo podepsáno společné prohlášení o automatické výměně informací o finančních účtech.

Společné prohlášení bylo původně iniciativou Německa, Francie, Itálie, Velké Británie a Španělska. Přibližně 50 států a území se k němu rozhodlo ihned připojit, zatímco další země naznačily ochotu to udělat v budoucnu.

Dohoda vychází ze Společného standardu reportingu (CRS), který vyvinula OECD. Na základě CRS získávají daňové úřady informace od bank a dalších poskytovatelů finančních služeb a automaticky je sdílejí s daňovými úřady v jiných zemích. V budoucnu se budou prakticky všechny informace spojené s bankovním účtem hlásit daňovým úřadům v zemi držitele účtu, a to včetně jména držitele, stavu na účtu, příjmů z úroků a dividend a kapitálových zisků.

Existují různá opatření, která zajistí, aby banky dokázaly identifikovat skutečného vlastníka a uvědomit podle toho příslušné daňové úřady. CRS tak rozšiřuje rozsah globální přeshraniční spolupráce mezi národními daňovými úřady. Tímto způsobem můžeme vytvořit regulační rámec pro éru globalizace.

Automatická výměna informací je pragmatickou a efektivní reakcí na pociťovaný nedostatek globálního řízení v mezinárodních daňových otázkách. Bude-li zdaňování spravedlivější, projeví se to pozitivně na lepším přijímání daňových režimů občany.

Tento obrovský úspěch v boji proti mezinárodním daňovým únikům by byl ještě před pár lety nemyslitelný. Nyní je důležité pokračovat v úsilí OECD a G-20 v oblasti zdaňování firem. Musíme zajistit, aby kreativní daňové plánování ve formě přesouvání zisků a jejich umělého snižování přestalo být lukrativním podnikatelským modelem.

Zdaňovací politika „ožebrač bližního svého“, kdy jedna země prosazuje vlastní daňovou politiku na úkor ostatních, je stejně nebezpečná jako obdobně pojatá měnová politika založená na konkurenčním znehodnocování měny. Vede totiž k pokřivené alokaci zdrojů – a v konečném důsledku snižuje prosperitu po celém světě.

Proto se potřebujeme dohodnout na jednotných mezinárodních standardech, abychom dosáhli spravedlivé mezinárodní daňové konkurence. Pokrok dosažený v Berlíně v oblasti automatické výměny daňových informací ukazuje, že vzájemnou spoluprací můžeme tohoto cíle dosáhnout.

Wolfgang Schäuble je spolkovým ministrem financí Německa.

Copyright: Project Syndicate, 2014.