Po překotné devalvaci rublu se navzdory dramatickému – a zřejmě zoufalému – nočnímu zvýšení úrokových sazeb, k němuž Centrální banka Ruska (CBR) v prosinci přistoupila, se objevil přízrak ruského hospodářského zhroucení z roku 1998. Ostatně Západ se ve své trvající konfrontaci s ruským prezidentem Vladimírem Putinem snaží tento přízrak vyvolat. Avšak přestože je ruská ekonomika nepochybně v nesnázích, úplné zhroucení je nepravděpodobné.
Ropa a plyn tvoří přes 60 % ruských vývozů; většinu zbytku tvoří jiné primární komodity. Nedávný strmý pokles světových cen ropy tak pochopitelně představuje významný šok, dost velký na to, aby ve spojení s účinky čím dál přísnějších západních sankcí vyvolal značnou recesi. Aby to bylo ještě horší, očekává se, že nízké komoditní ceny po nějakou dobu přetrvají. V takovém případě by byl propad příjmů víc než jen dočasný zádrhel.
Rusko ale není ekonomický případ směřující k odpisu – alespoň prozatím. Současná situace se velmi liší od roku 1998, kdy Rusko hospodařilo s dvojím schodkem, fiskálním i na běžném účtu. Potřebovalo si půjčit a rozsáhle tak činilo v cizí měně. To znamenalo, že jak rubl devalvoval, ruský dluh narůstal. Nakonec začal být neodvratný krach.
Naproti tomu v posledních letech se Rusko těšilo tučným rozpočtovým přebytkům a veřejný dluh je pod hranicí 20 % HDP. Je pravda, že příjmy z ropy a plynu, které představují většinu státního důchodu, se při přepočtu na dolary srazily na polovinu. Jenže ruská měna se propadla o zhruba stejný podíl, což znamená, že státní příjmy v rublech zůstávají téměř beze změn.
Rovněž ruská bilance běžného účtu byla v posledních letech povětšinou v přebytku. Hrubý veřejný a soukromý externí dluh nedosahuje ani 40 % HDP a velká část je denominovaná v rublech. Ostrý propad příjmu z exportu sice situaci rychle mění, ale Rusko startuje z pohodlné pozice. Panikařit by bylo předčasné.
Volný pád rublu vyvolal především odliv kapitálu. Proslulí ruští oligarchové už si většinu bohatství ulili do zahraničí, ale doma jim zůstávají významné úspory. Jak se hospodářská a politická situace zhoršuje, se vší pravděpodobností své peníze stahují. Přejít na devizy mají všechny důvody i drobní střadatelé.
Tak se CBR ocitla v nesnadném postavení. Devalvace rublu bude nevyhnutelně roztáčet inflaci, která dosahuje přes 11 % a vysoce převyšuje 5% cíl CBR. V takových souvislostech dává smysl prudce zvýšit úrokovou sazbu a zodpovědní představitelé mohou doufat, že takové zvýšení zastaví odlivy kapitálu – navzdory riziku, že by takové rozhodnutí mohlo mít opačný efekt, pokud by se vykládalo jako snaha o obranu měny.
Potíž je v tom, že vyšší úrokové sazby nevyhnutelně prohloubí ekonomický pokles Ruska, takže se CBR snadno stane obětním beránkem. Nevadí, že za ruské trable – run na rubl, recesi a vzplanutí inflace – není centrální banka zodpovědná a že využití úrokových sazeb jako brzdy odlivu kapitálu vždy selže. Lze se spolehnout, že politici v nesnázích na banku ukážou prstem.
Hrozba pro Putina je jasná. Riskuje osud svého předchůdce Borise Jelcina, který byl v úřadu prezidenta v období neobvykle nízkých cen ropy. Až doposud měl Putin štěstí, jelikož nastoupil k moci, právě když ceny ropy začaly stoupat. Většina ruských občanů mu přiznává zásluhy za dvě desetiletí rostoucích životních úrovní, které přišly po dvou dekádách úpadku.
Putinovo rozhodnutí neuskutečňovat nepopulární reformy, které by vytvořily silný sektor neropného vývozu, bylo sice špatné pro dlouhodobý zdravotní stav ekonomiky, ale umožnilo mu udržet si širokou veřejnou podporu. Ekonomická štěstěna, která se na něj usmála, společně s ochotou stavět se proti Západu, vytvořila v Rusku mylný dojem, že země je opět světovou velmocí.
Mnozí ve Spojených státech a Evropě jsou přesvědčeni, že vystupňování ekonomického tlaku na Rusko přispěje k odstranění Putina. To je nesmírně nebezpečná hazardní hra. Jak upadají ruské životní úrovně, pro Putina jedinou schůdnou strategií jak se držet u moci bude agresivní mezinárodní postoj. Když domácí scénu zachvátí plameny, nejpřitažlivější jsou zahraniční vojenské avantýry.
Nic z toho neznamená, že by se Západ měl sklonit a odhodit své zásady. Znamená to ale, že nadešel čas na diplomatický přístup, který nestaví na vyhlídkách na ruský ekonomický kolaps.
Charles Wyplosz je profesorem mezinárodní ekonomie a ředitelem Mezinárodního centra peněžních a bankovních studií na Postgraduálním institutu mezinárodních studií v Ženevě.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org