V pátek přijde den D, protože budou zveřejněna nová čísla z amerického trhu práce. Trhy jsou už nyní plné spekulací o tom, zda k prvnímu zvýšení sazeb dojde už v září a nová čísla budou proto zkoumána více než bedlivě. Vývoj v americké ekonomice je obvykle z evidentních důvodů sledován po celém světě a to nejen investory. Nyní to ale platí dvojnásob.
a řada jiných poukazují na skupinu zemí, kterým bychom mohli dát přezdívku BIIST. Vyslovovat by se to mohlo stejně jako anglické slovo „beast“, toto slovo znamená divoké zvíře, či bestie. Země, o kterých hovořím, jsou ale ve vztahu k americké monetární politice spíše takovými mlčícími jehňátky. Brazílie, Indie, Indonésie, Jižní Afrika a Turecko jsou považovány za nejzranitelnější mezi rozvíjejícími se ekonomikami. Mají vysoké deficity běžných účtů, většinou nevysoké devizové rezervy, jejich měny v poslední době znatelně oslabují.
Co s ekonomickou a finanční situací těchto zemí udělá utahování americké monetární politiky je velkou neznámou. Mohli bychom tvrdit, že náběh na nový monetární směr je dostatečně signalizován a vše už by na něj mělo být připraveno. Praxe ale takto racionálně dokonalá určitě nebude. Bere na to Fed ohled? Ano i ne. Fed je samozřejmě zodpovědný za ekonomiku USA a co jeho kroky udělají jinde by ho zajímat nemuselo. Pokud by se to ovšem jako bumerang nevrátilo do USA. A ono by lehce mohlo.
Americká ekonomika má jednu velkou přednost: Významně stojí na domácí spotřebě (být exportní velmocí je totiž v mnoha ohledech slabostí a ne silnou stránkou). Nedá se tak říci, že problémy ve zbytku světa by se na straně poptávky rychle přelévaly do USA. Přesto můžeme bez větších zábran tvrdit, že Fed určitě nepotřebuje, aby jeho politika vyvolala vlny na zahraničních trzích a v zahraničních ekonomikách. Jehňátka tedy mlčí – hlasovací práva při rozhodování Fedu nemají. Ale myslím, že úplně mimo jeho zorné pole nejsou. A určitě by neměly být mimo zorné pole investorů a asi hlavně těch, kteří jsou vystaveni měnovým pohybům.
Nová logika na dolaru
Předchozím odstavcem se tak dostávám k v nadpisu zmíněné „nové logice“ na dolaru. Investoři si jistě vzpomenou, že v prvních pokrizových letech se dolar choval podle jednoduchého vzorce: Pokud se situace v globální ekonomice zhoršovala, dolar posiloval, protože nastal útěk do bezpečí. To bez ohledu na menší paradox spočívající v tom, že vlny v první řadě vyvolaly problémy v samotných USA.
Nyní se situace obrací v následujícím smyslu: Dolar je tažen zejména výhledem ohledně zvyšování sazeb v USA. Pokud Fed bere v úvahu i globální rizika (a jak jsem naznačil, pravděpodobně tomu tak je), horší globální výhled znamená pomalejší zvedání sazeb. Pomalejší zvedání sazeb pak znamená ne tak silný dolar. Takže zatímco dříve platila rovnice „horší globální výhled = silnější dolar“, dnes možná začíná pohybovat v období, kdy spíše platí „horší globální výhled = slabší/ne tak silný dolar“.
Může to znít jako příliš přetažená úvaha, ale uvědomme si i to, že pro Fed je primární vývoj inflace a nezaměstnanosti. Inflace je významným způsobem ovlivněna cenami komodit. A ceny komodit jsou zase klíčovým způsobem ovlivněny vývojem v EM světě a zejména v Číně. Ta sice není tak citlivá na sazby Fedu, ale shodou okolností nyní čelí významným strukturálním problémům. Nejeden „zákon“, podle kterého se trhy hýbou, se po čase mění, obrací. U dolaru tomu tak je možná právě teď.