Ukrajina děkuje Vladimiru Putinovi

Před několika dny proběhly na Ukrajině volby do místních zastupitelstev. OECD je popsala jako celkově dobře zorganizované a provedené a podle této organizace šlo o důkaz „respektu k demokratickému procesu“. Od tzv. euromajdanu šlo o třetí demokratické volby a jejich průběh ukazuje, že Ukrajina se Rusku nadále vzdaluje. Patrné je čím dál tím víc i to, jak k tomuto vzdalování přispěl sám ruský prezident Vladimir Putin.

Z Ruska se stále více stává tvrdý autoritářský stát, který tíhne k restalinizaci a resovětizaci. Tento vývoj je v přímém kontrastu k situaci na Ukrajině, kde padají sovětské monumenty a komunistické symboly. Většina Ukrajinců, na rozdíl od Rusů a Putina, nelituje pádu Sovětského svazu. A probíhající ruská agrese má na tuto zemi dopad v pěti základních oblastech. První z nich se týká politické roviny. Je totiž patrné, že proruské strany už si nedovedou získávat přízeň voličů a po roce 2014 tvoří ústavní většinu na Ukrajině zastupitelé, kteří podporují evropskou integraci.

Druhou oblast představuje patriotismus a národní identita. Ruská agrese totiž posílila ukrajinskou národní identitu a spojila rusky a ukrajinsky hovořící populaci. Ruskou agresi na jihu a východě země neporazila jen vláda, ale samotní lidé. Mezi nimi nebyli pouze vojáci, ale také dobrovolníci. Pro Putinovo autoritářské Rusko lze jen těžko pochopit, jak mohou jednotlivci jednat sami od sebe bez pokynů vlády. Pokud k něčemu takovému dojde v Rusku, nastane okamžitá represe, jak dobře ukazuje film Leviathan z roku 2014. Pro Putina je pak právě tak nepochopitelné, proč proti separatistům bojují i rusky hovořící Ukrajinci. Pro něho jde o fašisty, ale oni jsou skutečnými patrioty.

Třetí oblast tvoří církev a náboženství. Ruská ortodoxní církev prochází na Ukrajině úpadkem. Na vzestupu je naopak ukrajinská ortodoxní církev a patriarcha Filaret je nejpopulárnějším zástupcem církve na celé Ukrajině. Tyto trendy směřují k tomu, aby byla ukrajinská církev uznána patriarchátem v Istanbulu za nezávislou. Tím by došlo k prudkému omezení celosvětového vlivu ruské ortodoxní církve.

Probíhají i změny v postojích k historii. Na Ukrajině už probíhá destalinizace asi třicet let a většina Ukrajinců vnímá Stalina na rozdíl od Rusů negativně. Většina z nich také považuje uměle vyvolaný hladomor z roku 1933 za genocidu. Velká část Ukrajinců se nyní dívá pozitivně na partyzány, kteří ve čtyřicátých letech bojovali proti nacistům a proti Sovětům. V neposlední řadě nyní také většina Ukrajinců podporuje členství v NATO. Naopak podpora členství v Ruskem vytvořené celní unii se propadla ze 40 % v roce 2011 na současných 17 %. Řada Ukrajinců je vděčná za to, jaké nezamýšlené důsledky má Putinova politika na jejich zemi. Pomník mu za to ale asi nepostaví. Místo toho by byli rádi, kdyby je nechal být.

Autorem je Taras Kuzio z Canadian Institute for Ukrainian Studies, University of Alberta.

Zdroj: BeyondBrics