Ztrácí Evropa v trumpovské Americe svého klíčového spojence? Jak má EU spolupracovat v obranné politice, proč to zatím moc nefunguje a jaké ekonomické souvislosti budou mít plánované vyšší výdaje na obranu? Hostem aktuálního dílu podcastu MakroMixér je Tomáš Weiss, profesor Katedry evropských studií Fakulty sociálních věd UK, expert na zahraniční a bezpečnostní politiku.

Jakou reakci na trzích vyvolávají jednání USA s Ruskem o Ukrajině?

V médiích to byla o poznání větší bouře než na trzích – viděli jsme určitý pohyb na euru vůči dolaru, ani rizika na dluhopisových trzích zásadně nenarostla, vstupuje do tématu Jan Bureš. K okamžité dramatické reakci tedy nedošlo, dlouhodobě to ale může být další díl do skládačky nárůstu nejistot.

„Na jednu stranu se nic strašného neděje, na druhou čelí evropský byznys celé řadě nejistot – na prvním místě nejistoty spojené s obchodními válkami, regulatorní nejistota spojená s tím, jak bude vypadat green deal a zelená tranzice. Je to něco, co ovlivňuje investiční plány podniků. V neposlední řadě jsou to bezpečnostní rizika, která ovlivňují rozhodování o tom, kde investovat, jak moc v rámci velkých nadnárodních skupin,“ zmiňuje Jan Bureš s tím, že z řady firem vnímá, že investiční plány jsou v mnoha případech připraveny, ale kvůli nejistotě jsou pozdržovány. „Nechce se jít do velkých rozhodnutí v takovéto chvíli,“ dodává Jan Bureš.

Co v tomto směru čekat od českých i evropských politiků? O tom je nový díl podcastu MakroMixér, jehož hostem je profesor Tomáš Weiss z katedry evropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Chybí větší leadership, který nejistoty dokáže odstraňovat – odkud kam se jde, jaký je směr. Navýšení výdajů na zbrojení, jasné kontury konkrétního plánu, to je něco, na co ten byznys čeká,“ předává slovo Jan Bureš s tím, že v první linii jde o velké země, ideální by to bylo ve všech.

Jsme ve válce, ať chceme, nebo ne

Weiss na začátku zdůrazňuje, že současná válka na evropském kontinentě není občanskou válkou, jako tomu bylo například v bývalé Jugoslávii, ale mezistátní agresivní válkou. "Máme válku mezistátní, tu úplně nejklasičtější, tu agresivní válku, kde jeden stát zabírá území jiného státu," říká Weiss. Tento konflikt podle něj zásadně mění vnímání politiků a jejich priority. I když Česká republika není přímo zapojena do bojů, profesor Weiss upozorňuje, že jsme ve válce, protože Vladimir Putin prohlásil, že je ve válce s námi. "To, že my nechceme být ve válce, neznamená, že válce nebudeme, když s námi ve válce chce být ta druhá strana," vysvětluje Weiss. Tato situace podle něj ovlivňuje nejen ekonomiku, ale i dlouhodobé priority a směřování státu.

Role Spojených států a Donalda Trumpa

Weiss se dále zaměřil na roli Spojených států a Donalda Trumpa. Podle něj je americký zájem stále mít spojence v Evropě, ale Trumpův styl politiky a loajalita jeho administrativy představují riziko. "Já se popravdě bojím víc toho, že Amerika imploduje dovnitř, než že by Amerika udělala nějaké vědomé rozhodnutí stáhnout se z Evropy," říká Weiss. Weiss varuje, že podřízení dlouhodobých amerických zájmů krátkodobým zájmům Donalda Trumpa může mít vážné důsledky. "Za pět, deset let můžeme vidět obrovskou ztrátu vlivu Spojených států ve světě na úkor Číny a jiných aktérů," varuje.

Weiss dále rozebírá otázku, jakým způsobem by měla Evropa zajišťovat svou bezpečnost. Podle něj je důležité, aby Evropa našla vhodnou platformu pro svou obranu, ať už to bude evropský pilíř NATO, Evropská unie nebo koalice ochotných. "Forma je vlastně sekundární," říká. Weiss nicméně zdůrazňuje, že stažení Spojených států z Evropy není v jejich zájmu. "Donald Trump to nechce a Kongres schválil rezoluci, která výslovně říká, že Spojené státy nebudou vystupovat ze Severoatlantické aliance," vysvětluje. Podle něj si mnoho amerických politiků uvědomuje, že výsledek války na Ukrajině ovlivní postavení Spojených států ve světě a jejich schopnost konkurovat Číně.

Obchodník versus uvažování v miléniích

Profesor Weiss upozorňuje také na roli Číny v současné geopolitické situaci. Čína se podle něj chová zdrženlivě a nehlasuje s Ruskem v OSN, na rozdíl od USA, což ukazuje na její strategické uvažování. "Evropané Čínu také potřebují, pokud nás Američané nechají ve štychu," dodává Weiss. „Trumpovu politiku chápu v tom krátkodobém kontextu. On prostě přestřelí, je jako vyjednavač ve smyslu vlastně velmi jednoduchého byznysu, ani ne jako nějakého nadnárodního koncernu. On v tomto ohledu vlastně není byznysman, je spíš jako obchodník. Vidí ten okamžitý zisk a samozřejmě řekne dobře, tak tohle je naše cena. A počítá s tím, že se bude smlouvat a že dostane trošičku míň. V té zahraniční politice, v tom strategickém kontextu, kde Čína uvažuje v miléniích, to prostě znamená dlouhodobou velkou ztrátu,“ myslí si Weiss.

Budoucnost Ukrajiny

Profesor Weiss se také zamýšlí nad budoucností Ukrajiny a nutností silného příměří. "Silné příměří musí obsahovat bezpečnostní záruky Ukrajině, aby bylo zřejmé, že Rusko konflikt znovu neobnoví," říká. Podle něj by tyto záruky měly zahrnovat přítomnost evropských nebo amerických vojáků na Ukrajině a členství Ukrajiny v NATO. „Za mě silné příměří určitě a jednoznačně musí garantovat, že Ukrajina nebude za čtyři roky prostě znovu obsazena,“ doplňuje Weiss.

Evropská obrana

V rozhovoru s bezpečnostním expertem Tomášem Weissem zazněly obavy ohledně budoucnosti evropské obrany a závislosti na USA. Diskutovalo se o nákupu amerických stíhaček F-35 a možných rizicích. „Spojené státy mají zájem, aby jejich spojenci používali jejich zbraně, ale politické změny mohou ovlivnit dodávky i podporu,“ upozorňuje Weiss.

Dalším klíčovým bodem diskuse byla efektivita vojenských investic v Evropě. Analýzy ukazují, že evropské státy utrácejí na obranu značné částky, avšak kvůli roztříštěnosti vojenského průmyslu jsou jejich výdaje méně efektivní než v USA. „Američané mají dva druhy tanků, Evropané jich mají sedmnáct. To komplikuje interoperabilitu, logistiku i výcvik,“ upozorňuje Weiss. Řešením by mohlo být větší sjednocení vojenských zakázek a lepší koordinace mezi členskými státy EU a NATO.

Weiss se také vyjádřil k možnosti společného financování obrany, například formou společného dluhu, jaký byl využit během pandemie. I když politická vůle pro takový krok není jednoznačná, tlak na efektivnější investice do obrany roste. Evropa se tak ocitá na křižovatce – buď posílí vlastní vojenské kapacity a spolupráci, nebo zůstane nadále závislá na proměnlivé politice Spojených států.

Proruské nálady

Podle Weisse se jedná pořád ještě o kontroverzní téma. “Není to jen o tom, že musíte být nutně proruští. Máte státy, které jsou neutrální a nechtějí se na něčem podílet, aby to jejich neutralitu nekompromitovalo,” vysvětluje politolog s tím, že i tahle případná spolupráce bude nutně mimo standardní evropské struktury. “Dovedu si představit, že se k tomu využijí spíše alianční struktury, tzv. koalice ochotných.” K roli České republiky zůstává Weiss optimistický, sice nikdy nebudeme hrát hlavní roli, ale budeme součástí, protože český obranný průmysl není slabý a je to v jeho zájmu.

Síla evropského obranného průmyslu

“Airbus, Rheinmetall jsou velké firmy s globálním dosahem a jsou konkurenceschopné v některých oblastech globálně.” U českých firem v minulosti převládaly obavy z mezinárodní spolupráce, protože dodávaly spíš to klasické staré železo. “To už teď není, protože právě to staré železo je v kurzu,” uvádí Weiss. Pak máme spoustu firem, které se nepovažují za obranný průmysl, zboží dvojího užití. „Vidíme to na Ukrajině, celý segment dronů není z definice obranný, ale dají se lehce militarizovat, radarové technologie jakbysmet k ochraně vzdušeného prostoru.“

Tahouni v Evropě

“Tradičně se jedná o Německo, Francii, Itálii, Španělsko nebo Švédsko.” A pak samozřejmě Velká Británie, u níž zůstává otázkou do jaké míry se tohoto bude účastnit, jak si to politicky Starmer dokáže prosadit, dodává odborník na Univerzitě Karlovy. “Je tam každopádně vidět posun, že se Britové cítí být opět součástí Evropy.”

Česko podle Weisse nebude následovat případ Slovenska. Jakkoliv totiž dominuje politická rovina, jsou podle něj v Česku politici, kteří velmi slyší na případné byznysové zájmy tuzemského obranného průmyslu bez ohledu na ideologické směřování.

Benefity 3 % na obranu

Politolog nastiňuje možnost, že v rámci druhotných efektů by se část zvýšených výdajů na obranu vrátila skrze větší příjmy do státního rozpočtu. “Ale nevrátilo by se všechno, český byznys nedokáže produkovat celý segment potřebných věcí, které by se nakupovaly v zahraničí,” vysvětluje expert. “To byl právě tradičně problém obecně evropského trhu, kdy státy nakupovaly doma, a mohly nakupovat doma, i když to nebylo nutně dlouhodobě efektivní,” uvádí Weiss s tím, že naopak v USA v 90. letech proběhla obtížná restrukturalizace obranného průmyslu, kdy zanikla spousta menších firem. “Vznikly konglomeráty, které známe doteď: Lockheed Martin či Boeing.”

Rezervy Spojených států

Občas zahlédnu zprávy, jak rychle Čína dokáže stavět letadlové lodě, což třeba USA nedokáží, říká Weiss. “Hodně se mluví o datech, umělé inteligenci, kde ale úplně neznáme stupeň vývoje Číny vzhledem k tamnímu režimu, o případném vojenském dopadu je teď obtížné spekulovat.”

Paralely s 30. lety minulého století

Historické paralely jsou vždy problematické, upozorňuje politolog. Geopolitická situace je zkrátka jiná, máme jiné aktéry, jinak si uvědomujeme, co se děje. V konečném důsledku „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“, chováme se i s vědomím toho, co se stalo v 30. letech, vysvětluje Weiss. “Do té doby neexistovalo slovo "appeasement", dnes již dobře známe jeho důsledky a hraje roli při rozhodování politických aktérů.

Stejně tak se mluví o Mnichovu 1938 a Mnichovu 2025. Nabízí se to, byť je to trochu levné, dodává expert. Weiss se vice obává vnitropolitického vývoje, do jaké míry ten vývoj v USA, jakási imploze institucí by mohla vypadat podobně jako přechod od demokratické Německé republiky k autoritářskému Německu. Otázka je, kde se přesně nacházíme, co se týče kvality a stability institucí, rovnováhy moci, uzavírá Weiss.

Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, YouTube (Music) či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!