Molenbeek je čtvrtí Bruselu, která je spojována se čtyřmi plánovanými teroristickými útoky, včetně těch, které se staly v Paříži. Molenbeek je dobře známým centrem islamistické aktivity a také dobře ukazuje na problémy s radikály, kterým čelí celá Evropa.
Když jsem v Molenbeeku stál před největší mešitou, nepoznal bych ji bez toho, abych se zeptal kolemjdoucích. Žádný minaret a ani žádný nápis, který by informoval, že dům na Rue Delaunoy 40 je důležitým centrem muslimské víry. Hliníkové dveře připomínají spíše vjezd do servisu, ale každý pátek do nich vchází více než 600 muslimů, kteří přicházejí za motlitbami.
Řada lidí se domnívá, že mešita má vazby na syrskou větev Muslimského bratrstva. Je považována za jednu z nejvýznamnějších v Molenbeeku – tedy ve čtvrti, jejíž jméno se objeví snad pokaždé, když v Evropě dojde k nějakému násilí ze strany islamistů. Po útocích v Paříži vyjadřovali lidé na ulicích této čtvrti šok z toho, k čemu došlo. Muž s hustým vousem říká, že „toto není islám“. Čím déle s ním hovořím, o to více je rozrušen a nakonec má slzy v očích, když říká: „Já tomu prostě nerozumím.“
Molenbeek má ale i jinou tvář, než je tvář tohoto muže. Ta druhá je centrem islamistické scény celé západní Evropy. Po teroristických útocích v Paříži byl v místní stanici metra zatčen muž, krátce nato zatkli těžce ozbrojení policisté dalšího muže, který jel automobilem necelých sto metrů odsud. I u něj panuje podezření, že byl spojen s útoky v Paříži. Celkově zde bylo během víkendu zatčeno sedm lidí.
Odhaduje se, že muslimové tvoří 6 % belgické populace. V Bruselu ale tento poměr dosahuje 25 % a v samotném Molenbeeku dokonce 40 %. Nezaměstnanost tu dosahuje 30 % a u imigrantů je pravděpodobně ještě znatelně vyšší. „Většina muslimů je umírněná, někteří z nich jsou ale velmi radikalizovaní a mají vazby na různé teroristické skupiny,“ říká novinář Mehmet Koksal, který se islamistům věnuje už řadu let. Tito radikálové podle něj vychovávají své děti v tom, že nejsou Evropané a Belgičané, ale že naopak stojí proti nim.
V Molenbeeku je přítomnost muslimů jasně patrná. Pokud například někdo jí na veřejnosti během ramadánu, nebo si nějaká žena nevezme šátek na hlavu, může se lehce stát terčem útoků. Místní obyvatelů a politici se snaží bojovat se stigmatizací jejich komunity, jsou si ale vědomi toho, že Molenbeek je zmiňován pokaždé, když dojde k nějakému teroristickému útoku. Tuto čtvrť brání i její starostka Françoise Schepmans, která tvrdí, že teroristé z Molenbeeku nepocházejí, jen se tu načas zdržovali. I kdyby to ale byla pravda, dochází k tomu příliš často. Koksal v této souvislosti poukazuje na velkou uzavřenost muslimské komunity. Ti, kteří nejsou její součástí, jsou vnímáni jako možní agenti nepřátelských sil. Tato čtvrť je tak dobrým místem pro úkryt radikálů.
Policie si začala být vědoma celého problému poté, co se ukázalo, že v Molenbeeku pobýval islamistický vrah Mehdi Nemmouche, který v židovském muzeu v Bruselu zabil čtyři lidi. Koksal ale tvrdí, že není jasné, co může policie ještě dělat. Už nyní totiž monitoruje telefonní hovory řady lidí a mnoho lidí také sleduje. To je také důvod, proč radikalizace neprobíhá v místech, jako jsou mešity, ale v méně nápadných objektech, jako jsou například soukromé byty. Odhaduje se, že jen z Belgie odešlo do Sýrie k džihádistům přibližně 500 mladých mužů. Z toho 130 se jich už vrátilo.
Belgie zatím neví, co si s celým problémem počít. Její ministr vnitra Jan Jambon v té souvislosti zmínil i to, že Brusel má jen 1,2 milionu obyvatel, ale šest rozdílných policejních centrál spravujících devatenáct oblastí. „V New Yorku žije 11 milionů lidí. Kolik je tam policejních centrál? Jedna,“ dodává Jambon.
Autory jsou Markus Becker a Peter Müller.
Zdroj: Der Spiegel