Venezuela se pomalu rozpadá. Tamní hospodářství se oficiálně nachází v krizi potvrzené stavem ekonomické tísně. Lidem se nedostávají základní potraviny či hygienické potřeby. Venezuela, která do značné míry doplatila na propad cen ropy alias nejdůležitějšího vývozního artiklu, však tvrdošíjně odmítá vyhlásit státní bankrot. Obyvatelé latinskoamerické země trpí, investorům do tamních dluhopisů však vláda platí a nikdo vlastně neví proč.
Od doby, kdy venezuelský rodák a známý ekonom z Harvardské univerzity Ricardo Hausmann upozornil poprvé na tuto caracaské vládě nepohodlnou otázku uplynuly již téměř dva roky a způsobila doslova poprask. Proč tedy země, které se zoufale nedostává hotovosti tak úpěnlivě ctí své zahraniční závazky? Prezident Nicolas Maduro reagoval tím, že označil Hausmanna v národní televizi za finančního nájemného vraha a psance. Jeho otázka však dnes s ohledem na situaci v utrápené Venezuele vyznívá ještě naléhavěji než jindy.
Ceny ropy, která pro venezuelskou ekonomiku představuje naprosto nezbytnou surovinu, od té doby spadly o více než polovinu. A nedostatek hotovosti se tak dramaticky zhoršuje. Chaos jakého jsou obyvatelé latinskoamerické země svědky, dosáhl nepředstavitelného rozsahu. Potraviny jsou na příděl, zdravotní péče kolabuje, ale dluhopisoví investoři přesto všechno dostávají vše, co jim Venezuela dluží. Dohromady miliardy dolarů. Jakoby existovaly dva světy – svět držitelů dluhopisů a skutečná Venezuela.
Státní bankroty přitom ani ve 21. století nejsou ničím neobvyklým. Od Argentiny po Ukrajinu země v krizi vyhlásily úpadek dlouho předtím, než se situace stala tak katastrofální jako ve Venezuele. Jediným podobným případem tak podle ekonomů zůstává Zimbabwe na počátku nového milénia. Přístup „splatíme naše dluhy, ať to stojí, co to stojí“ je o to divnější s ohledem na tamní socialistickou vládu, která se celé roky ostře vymezuje proti zahraničním kapitalistickým mocnostem.
Oficiální stanovisko versus konspirační teorie
Oficiální stanovisko zní: Venezuela počká, než dojde k oživení cen ropy. Cena barelu černého zlata sice v poslední době rostla a překonala i 50 dolarů za barel, nicméně odborníci se shodují, že v dohledné době nelze očekávat žádný zásadní nárůst. Druhý argument se pouští do konspiracích teorií. Hlavními držiteli vládních dluhopisů jsou podle něj blízcí spolupracovníci venezuelské vlády, ukončení plateb by pak vládu mohlo připravit o jejich kýženou podporu. Třetí teorie se váže k té první oficiální. Venezuela podle ní sice již dávno ztratila přístup na mezinárodní kapitálové trhy, státní krach by mohl i tak prohloubit nedostatek hotovosti spuštěním právních kroků ze strany věřitelů a to by potenciálně ohrozilo venezuelský vývoz. Pokud by do latinskoamerické země proudilo ještě méně petrodolarů, úspora z vyhlášení bankrotu by se mohla stát naprosto bezpředmětnou a situace by se ještě zhoršila. Odborníci se ale shodují, že šance na blokování exportu věřiteli v případě, že země vyhlásí bankrot jsou velice nízké.
Venezuelské dluhopisy versus ropa (modře)
O kolik katastrofálnější by venezuelské hospodářství ještě mohlo být si lze představit asi jen těžko. V loňském roce se tamní ekonomika smrskla o odhadovaných 7,5 procenta a letošní prognózy jsou ještě pesimističtější. Inflace je nejvyšší na světě, lidé mají hlad a protesty a lynčování jsou na denním pořádku. Vláda ve druhé polovině letošního roku musí splatit dluhopisy za 1,5 miliardy dolarů. Včetně státní ropné společnosti PDVSA číslo vzroste na 5,8 miliardy dolarů. Tolik pro zemi, jejíž devizové rezervy vykrvácely na pouhých 12 miliard dolarů.
Podle prezidenta Madura Venezuela za posledních 20 měsíců věřitelům vyplatila neuvěřitelných 36 miliard dolarů. A venezuelské dluhopisy jsou s průměrným vnosem 26 procent jednoznačně mezi těmi nejvýnosnějšími investicemi na rozvíjejících se trzích. Venezuela je sice v současnosti možná naprosto zbídačenou a beznadějnou zemí, postoj tamní vlády ke splácení závazků je možná, jak se vyjádřil Hausmann na hranici zločinu proti lidskosti, i na tom ale někdo dokáže vydělat.
Zdroj: BBG