Listopadové zasedání bankovní rady nepřineslo žádné dramatické změny. Bylo to letos již čtvrté a zároveň poslední jednání nad prognózou, nicméně už naplňování té předchozí dávalo tušit, že žádná revoluce tentokrát nepřijde. Nová prognóza se tedy jen kosmeticky liší od té předchozí a ČNB tak mohla znovu potvrdit svůj tvrdý i měkký závazek. Tedy exit „ne dříve než ve druhém čtvrtletí 2017“ a současně „pravděpodobné ukončení závazku v polovině roku 2017“. ČNB i nadále předpokládá, že „k udržitelnému plnění cíle, který je podmínkou pro návrat do standardního režimu měnové politiky, tak dle stávající prognózy dojde v polovině příštího roku“.
Vyznění aktuálního jednání tedy nemění ani náš pohled na uvolnění koruny, ke kterému podle našeho názoru může dojít zhruba ve třetím čtvrtletí příštího roku. Inflace v té době bude již velmi blízko cíle (i když asi ne výrazně nad ním), nicméně i to bude možné považovat za splnění výše uvedeného předpokladu. Rizika načasování exitu vidíme spíše v zahraničí – konkrétně na straně ECB, která se stále ještě nerozhodla, zda své velkorysé QE (kvantitativní uvolnění) zakončí podle plánu v březnu 2017 nebo jej prodlouží, či postupnými kroky utlumí. Exitu koruny nahrává konec či útlum, zatímco natahování QE (v nějž příliš nevěříme) by konec intervencí v ČR pravděpodobně oddálilo.
Jak se zdá, ČNB příliš nedělají vrásky na čele devizové intervence, k nimž musí v posledních měsících stále častěji sahat. Dokonce na tiskové konferenci po jednání zaznělo, že příliv kapitálu je de facto před exitem logický. Vývoj likvidity i devizových rezerv jasně ukazuje, že intervence už hladce překonávají hranici miliardy eur měsíčně. Nicméně ČNB má stále prostor své devizové rezervy dále kupit, takže ji vlastně nic v intervenční aktivitě neomezuje. Potěšující je v této souvislosti její nechuť sahat k experimentu záporných úrokových sazeb, které se tak rozmohly v západní Evropě. Na druhé straně nepočítáme s tím, že by ČNB chtěla už v roce 2017 zvyšovat (a už vůbec ne tak výrazně) svoji hlavní úrokovou sazbu, jak uvádí prognóza. Růst úrokového diferenciálu v post-exitové době by totiž nepochybně ještě více posílil korunu a zhatil udržitelné dosažení inflačního cíle.
