Země jako Španělsko, Itálie, Irsko, Portugalsko a Řecko musely po krizi let 2011 a 2012 eliminovat své vnější deficity. Francie tak ale učinit nemusela. Proč?
Krize v eurozóně zastavila pohyb kapitálu napříč měnovou unií a právě to donutilo zmíněné země k tomu, aby eliminovaly své vnější deficity. Jinak řečeno, Německo (a Nizozemí) jim již nebylo ochotno půjčovat a jejich deficity financovat. Vývoj bilance běžného účtu jmenovaných zemí (v poměru k nominálnímu produktu) shrnuje následující graf. Nejvyšších deficitů dosahovalo Řecko a Portugalsko:
Eliminace deficitů byla bolestivým procesem, protože probíhala na základě kontrakce domácí poptávky a fiskálního utahování. To se negativně projevilo na zaměstnanosti a celkové ekonomické aktivitě. Jak bylo uvedeno, Francie tímto bolestivým procesem projít nemusela, přestože i ona dlouhodobě dosahuje deficitů běžných účtů – viz další obrázek:
Poslední graf ukazuje, že Francii ve financování deficitů výrazně pomáhá krátkodobý kapitál. Tato země je tedy na rozdíl od dříve jmenovaných schopna stále financovat své deficity, a to za nízké sazby (nízké rizikové prémie nad výnosy německých vládních dluhopisů):
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Francie si na rozdíl od zemí na periferii eurozóny užívá privilegované pozice a své deficity je stále schopna financovat kapitálem ze zahraničí. Její pozice je ale ve skutečnosti velmi zranitelná, protože tento kapitál má krátkodobou povahu.
Zdroj: Natixis