Před časem se na internetových stránkách čínského ministerstva průmyslu objevil na první pohled nevýznamný návrh zákona, kterému lidé v zahraničí nevěnovali moc pozornosti. Pak si ho ale všiml jeden německý diplomat z ambasády v Pekingu a začal zvonit na poplach. Právě v tu dobu byl na cestě do hlavního města Číny německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel a měl s čínským vedením hovořit o obchodu mezi oběma zeměmi. Když se na návrh zmíněného zákona podíval, nevěřícně se ptal: Je skutečně možné, že by už brzy mělo být každé sedmé auto prodané v Číně poháněné elektřinou? A že tyto vozy mají být vyráběny hlavně čínskými firmami?
Jeden ze zástupců německého průmyslu o tomto zákonu hovoří jako o shozené bombě a vlny, které vyvolala, jsou stále znatelné. Německé automobilky nyní dosahují rekordně vysokých tržeb. Politici, vedení firem i jejich zaměstnanci žijí v iluzi, že technologický náskok jejich odvětví jim i nadále zajistí náskok před jinými zeměmi a společnostmi. Jenže se začínají objevovat i obavy, že se sílícím posunem směrem k elektrovozům se bude zdánlivá dominance značek jako či hroutit.
Kancléřka Angela
Merkelová hovořila nedávno v parlamentu o tom, že celé odvětví projde tvrdým testem, „jehož rozsah možná ještě nikdo plně nechápe“. Ministerstvo hospodářství slibuje, že německé automobilky zůstanou v Německu i v celé Evropě klíčovým odvětvím, ale interní analýza ministerstva varuje, že tyto společnosti začínají zaostávat právě v oblasti vývoje a výroby elektrovozů.
Téměř deset let se
Merkelová a její vláda snaží o to, aby německé automobilky stály v čele technologického pokroku. Nebo to alespoň předstírají. Vznikly studie týkající se rozvoje eletromobility, proběhly summity a další kroky směřující k tomu, aby se Německo stalo vedoucím trhem v této oblasti. Jenže podobné ambice zatím zaostávají za realitou. Ve Francii, Nizozemí či Norsku se už po ulicích prohání slušný počet elektrovozů, v Německu ale jejich počet stále nedosahuje ani 1 %. Nejpopulárnější elektrovozy vyrábí a když už nebo nějaký elektrovůz vyrobí, má baterii z Číny nebo Japonska.
Jeden ze zástupců automobilek tvrdí, že jejich setkání se zástupci vlády mělo hlavně za cíl „ochranu spalovacích motorů“, které generují zdaleka největší část příjmů celého odvětví. Jednotlivé automobilky se také neshodnou na celkové strategii. Zatímco ředitel Harald Krüger při rozhovorech s ministry prosazuje co největší podporu a dotace elektrovozům, Dieter Zetsche z je proti a podobný postoj zaujímá i vedení . Prozatím byl dohodnut kompromis ve formě slevy na elektrovozy dosahující 4000
eur. Od července o ni zažádalo 3343 lidí, což je mnohem méně, než se čekalo.
Prodeje elektrovozů rostou po celém světě, jejich cena klesá a zlepšují se jejich jízdní vlastnosti. V boji se znečištěním ovzduší ve velkých městech navíc nemají alternativu. Pokud města jako Peking či Šanghaj v budoucnu klasické spalovací motory úplně zakážou, německé automobilky už nebudou mít na vybranou. K tomu všemu se nyní jejich dieselové motory spojují s podváděním při emisních testech.
Německé automobilky věnují hodně snahy tomu, aby bylo oddáleno zavádění přísnějších emisních limitů. Snaží se vyhnout zákazům dieselových motorů v centrech německých měst, i když hodně znečištěná města jako Mnichov či Stuttgart už o tomto zákazu uvažují. a další automobilky na tyto tlaky reagují vývojem dieselových motorů s nižšími emisemi a chtějí, aby zmíněné vozy získaly povolení jezdit i v centrech velkých měst poté, co tam bude zaveden obecný zákaz naftových motorů.
Celkově je zřejmé, že německé automobilky se všemožně snaží zachovat si výrobu starých modelů se spalovacími motory. Spoléhají se i na to, že vláda nebude chtít kvůli politice snižování emisí vyvolat krizi v odvětví, které je v Německu jedním z největších zaměstnavatelů. Německý ministr dopravy Alexander Dobrindt tvrdí, že situace se mění každým dnem a „nikdo dnes není schopen říci, které automobilky budou ve světě za deset let patřit k těm největším“.
Merkelová k tomu ale dodává, že německé automobilky „buď dokáží změnit směr, nebo je předběhnou jiné“.
Autory jsou Horand Knaup, Michael Sauga a Gerald Traufetter.
Zdroj: Der Spiegel