António Costa může slavit první výročí ve funkci portugalského premiéra. Tyto oslavy budou sice trochu kazit obavy z krize v portugalském finančním systému, ale ve srovnání s hloubkou problémů, kterým čelí vlády v řadě jiných evropských zemí, má portugalský premiér poměrně pevnou pozici. Poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že jej podporuje více než 80 % voličů, zatímco na konci roku 2015 to bylo pouze 47 % voličů.
Takový výsledek není špatný, pokud vezmeme v úvahu i to, že například italský premiér Matteo Renzi měl podporu asi 30 % voličů a francouzský prezident François Hollande dokonce jen asi 4 % voličů.
Costa po schválení rozpočtu na příští rok prohlásil, že jeho vláda plní sliby, které dala. Ukončila program fiskálního utahování a ukázala, že k němu existují alternativy. V Portugalsku tak v podstatě nedochází k růstu pravicového populismu, který je jasně patrný ve zbytku Evropy. Portugalská komunistická strana má podporu asi 6 % voličů, Levý blok přibližně 8 % a jejich popularita po posledních volbách klesá. Costova Socialistická strana by nyní podle průzkumů získala 43 % hlasů.
Averze, kterou Portugalci cítí vůči pravicovému extremismu, je částečně dědictvím diktátorského režimu Antónia Oliveira Salazara, který byl svržen revolucí v roce 1974. Do Portugalska také nemíří příliv uprchlíků, který živí pravicový extremismus v jiných evropských zemích. Jeho imigrantské komunity pocházejí zejména z Brazílie, východní Evropy a některých afrických zemí, kde se hovoří portugalsky. Do portugalské společnosti jsou poměrně dobře integrovány.
Z Portugalska se stal ostrov stability uprostřed krizemi strádající Evropy. Překvapilo to všechny, kteří se domnívali, že Costova dohoda s radikální levicí vyvolá konflikt s Bruselem, který požaduje dodržování fiskálních pravidel. Costovi se ale doposud daří najít potřebné kompromisy, jeho vláda zvýšila důchody, upustila od snižování platů ve státním sektoru a zastavila privatizaci. Přitom se jí těsně povedlo vyhnout se sankcím Bruselu. Vládě ale také pomáhá ekonomické oživení, které nastalo ve třetím čtvrtletí tohoto roku. Nezaměstnanost je na pětiletém minimu a lepší se i situace v oblasti exportů a investic.
Opoziční sociální demokracie ale tvrdí, že Costa před voliči kreslí růžový ekonomický obrázek a jeho popularita rychle opadne poté, až se ukáže, že jde jen o iluzi. Podle této strany nemá současná vláda žádnou ucelenou strategii a problémy řeší až ve chvíli, kdy se objeví. Neprovádí žádné strukturální reformy a výsledkem bude stagnace.
A pravdou je, že křehký bankovní systém činí Portugalsko velmi zranitelné ohledně vnějších šoků. Dluhy portugalské vlády jsou navíc třetí nejvyšší v Evropě, hned za Řeckem a Itálií. I kdyby se současné vládě příští rok podařilo dosáhnout růstu produktu ve výši 1,5 %, na dluhové zátěži toho moc nezmění. Výnosy portugalských dluhopisů navíc rostou kvůli obavám z vývoje v eurozóně vyvolaným brexitem a také kvůli výsledku amerických voleb. Vybavují se tak nepříjemné vzpomínky na předchozí krizi, která nakonec vedla k tomu, že Portugalsku musela být v roce 2011 poskytnuta mezinárodní pomoc. Costa tvrdí, že vrátil zemi stabilitu. Dokud ale nevyřeší problémy finančního sektoru, nebude mít tento návrat dlouhého trvání.
Autorem je Paul Ames.
Zdroj: Politico