Čínská vláda minulý týden zpřísnila kontrolu nad devizovým kurzem jüanu. Čína tak v podstatě ustoupila od slibu, který dala před 18 měsíci, když lobbovala za zařazení své měny do měnového koše, podle něhož se určuje hodnota umělého rezervního aktiva Mezinárodního měnového fondu s názvem „zvláštní práva čerpání“ (SDR).
Poslední krok Číny jen stěží posílí důvěru v její měnu. Někteří z nás už tehdy varovali, že zařazení jüanu do měnového koše SDR je vysoce politické rozhodnutí, které může mít nepříznivé dlouhodobé důsledky. Do té doby se koš skládal z amerického dolaru, eura, britské libry a japonského jenu – vesměs šlo o světové měny, které splňují dvě kritéria MMF pro přijetí: vydávají je čelní světoví exportéři a jsou „volně použitelné“, což znamená, že se na celém světě ve velkém objemu mění.
Naproti tomu jüan splňoval v době zařazení do SDR pouze první kritérium. Čína už sice byla největším světovým vývozcem, avšak její finanční trhy byly primitivní a její měna se ani zdaleka nedala označit za volně použitelnou. V roce 2015 zaujímal jüan sedmou pozici na žebříčku rezerv globálních centrálních bank, osmou příčku v oblasti emisí mezinárodních dluhopisů a jedenáctou příčku v oblasti globálního měnového obchodování; pro většinu transakcí na kapitálovém účtu navíc zůstával nekonvertibilní.
Přesto byl jüan do měnového koše zařazen. Čína totiž dala jednoznačně najevo, že se záporným rozhodnutím nebude spokojena, a nikdo nechtěl šťourat do spícího draka. Místo aby MMF a její hlavní členové trvali na dodržení obvyklých standardů, spokojili se s vágním příslibem Číny, že použitelnost jüanu někdy v budoucnu zvýší.
Peking slíbil zohlednění tržních signálů
Čínská lidová banka (PBOC) historicky fixovala devizový kurz jüanu na denní bázi bez ohledu na náladu trhu a obchodování s jüanem umožňovala pouze ve velmi úzkých mantinelech. Ještě předtím, než MMF rozhodl o zařazení jüanu do SDR, však čínská vláda oznámila, že kontrolu nad svou měnou uvolňuje. PBOC deklarovala, že při každodenních fixacích devizového kurzu bude napříště zohledňovat tržní signály. A přislíbila postupnou liberalizaci čínských kapitálových kontrol, což zvýší přitažlivost jüanu pro investory.
Poslední krok čínských úřadů nicméně naznačuje, že nemají v úmyslu hrát podle pravidel. Namísto dalšího uvolnění kontroly nad devizovým kurzem PBOC tuto kontrolu upevňuje a snižuje roli tržní nálady ve svém rozhodovacím procesu.
Pro důkaz nemusíme chodit daleko: jüan dnes evidentně není volně použitelný v takové míře jako před 18 měsíci. Od poloviny roku 2016 zavádí Čína přísné nové kapitálové kontroly, aby zabránila jüanu v odlivu ze země a proměně na dolary. Čína také stanovila nové limity pro přímé zahraniční investice čínských korporací a bedlivě dohlíží i na další přeshraniční transakce.
Jüan v defenzivě
Není těžké pochopit, proč Čína od svých slibů ustoupila. V posledních dvou letech hledají nově zbohatnuvší čínští občané způsoby, jak přesunout své bohatství do zahraničí. To zvýšilo tlak na jüan a donutilo PBOC, aby investovala přes bilion dolarů do zahraničních rezerv s cílem upevnit devizový kurz. Přesto to nestačilo k tomu, aby agentura Moody’s Investors Service počátkem tohoto měsíce nesnížila úvěrový rating Číny, a nedostala tak čínské politiky do defenzívy.
Současné problémy Číny samozřejmě mohou představovat jen krátkou odbočku na dlouhé cestě k větší otevřenosti. Ale také nemusí. Pokud to čínská vláda myslí s otevřením svého kapitálového trhu vážně, bude muset zavést reformy, které míří přímo do srdce modelu politického a hospodářského řízení pod taktovkou Komunistické strany Číny. Efektivní a otevřený finanční sektor by mohl vážně nahlodat autoritu KS Číny – už proto, že klíčovým prvkem čínské mašinerie politické autokracie je finanční represe.
Čínská vláda přinejlepším jednala ukvapeně, když trvala na tom, aby byl jüan zařazen do SDR. Přinejhorším pak vytvořila nešťastný precedens, který by mohl povzbudit další velké rozvíjející se ekonomiky, jako jsou Indie nebo Rusko, aby požadovaly stejný přístup k vlastním měnám bez ohledu na to, zda splňují kritéria MMF. Pokud se do tohoto prestižního a exkluzivního klubu dostala navzdory svévolnému politickému chování Čína, proč by nemohly i ony? Co záleží na tom, že by to vážně narušilo autoritu MMF?
Do budoucna existuje jediné řešení. Jüan by měl být ze SDR vyřazen, dokud se Čína důvěryhodně nezaváže, že bude usilovat o seriózní a trvalou finanční liberalizaci. Kritérium, že měna tvořící součást měnového koše by měla být volně použitelná, je zárukou stability globální měnové soustavy. Věrohodnost této záruky přitom stojí a padá s věrohodností zmíněného kritéria.
Benjamin J. Cohen, profesor mezinárodní politické ekonomie na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, je autorem knihy Currency Power: Understanding Monetary Rivalry (Síla měny: Jak pochopit měnové soupeření)
Copyright: Project Syndicate, 2017
www.project-syndicate.org