Svoboda pohybu je jedním ze základních stavebních kamenů Evropské unie. Jenže v oblasti zdravotní péče se stává velkým problémem, a to zejména v chudších zemích Unie. Jak totiž poukazují Tim a Ginger Hervey na stránkách Politico, probíhá znatelný pohyb zdravotnického personálu z východu na západ EU. Dokonce se dá hovořit o tom, že kvůli tomuto exodu již některé země na východě a jihu do značné míry vychovávají lékaře a sestry pro bohatší státy Unie.
Dobrým příkladem současného vývoje je Ingmar Lindström z Estonska. Na to, aby se jeho plat zvýšil čtyřikrát, mu stačila jedna jediná věc: Přesunout se o 200 kilometrů. Jako lékař v Estonsku si totiž vydělával přibližně 600 eur měsíčně. Práce ho bavila, ale „všechny účty nezaplatila“. Přestěhoval se proto do Finska, kde si mladí lékaři vydělávají 2 000 – 3000 eur měsíčně. Navíc je v této zemi lékařů nedostatek a tudíž nebylo problém najít tam zaměstnání.
Vzdělání lékařů je drahé a trvá dlouho, ale ne všechny země jsou schopny jim pak nabídnout adekvátní odměnu. Výdaje na zdravotní péči na obyvatele se v jednotlivých zemích EU dramaticky liší. V Rumunsku dosahují 816 eur za rok, Lucembursku to je 4 000 eur. Lékaři a sestry jdou tedy tam, kde si vydělají více. Rumunsko kvůli tomu mezi lety 2009–2015 ztratilo polovinu svých lékařů. Pár let poté, co Polsko vstoupilo do EU, plánovalo 60 % jeho končících studentů medicíny přesun do zahraničí. Slovensko mělo v době vstupu do Unie asi 15 000 lékařů, o zaměstnání v zahraničí jich od té doby zažádalo 3 800.
Průměrný věk lékařů v EU roste a odhaduje se, že po roce 2020 bude každý rok odcházet do penze 60 000 lékařů, což představuje asi 3,2 % jejich celkového počtu. V některých zemích je již jejich nedostatek akutní. Například v Rumunsku je podle průzkumů bez zdravotní péče asi 10 % populace. Očekává se, že bohaté země EU se nebudou chovat tak, aby z těch chudších vysály veškerý zdravotnický personál. Podobný přístup by měla mít celá EU, ale v praxi přesun tohoto personálu postupně usnadňuje.
Lindström zmiňuje, že daňoví poplatníci mají obavy z toho, že lékařům platí jejich studia, ale oni poté odejdou a pracují v jiné zemi. Tvrdí ale, že jeho plat byl v Estonsku tak nízký, že bylo v pořádku, když odešel. Jazyková bariéra pro něj nebyla problémem, protože hovořil téměř plynně finsky a ani kulturní bariéry nehrály velkou roli. Musel ale často cestovat, protože se do Estonska vracel za svou rodinou.
Estonsko mezitím poněkud zvýšilo odměny lékařů a samo začalo lákat lékaře z východu, zejména z Ruska. Lindström se nakonec ve chvíli, kdy jeho děti začaly chodit do školy, rozhodl pro návrat do rodné země. Vzpomíná ale na to, jak ve Finsku začne být lékař nespokojený, když musí denně vyšetřit 16 pacientů. V Estonsku jich totiž denně zvládnou kolem 30 a nikdo o tom nemluví.
Následující mapa porovnává vybrané země podle výše výdajů na zdravotní péči na obyvatele podle přílivu/odlivu zdravotnického personálu. Sytě modře vyznačené země mají výdaje vysoké a míří do nich velký počet lékařů a sester ze zahraničí. Naopak červeně vyznačené země se vyznačují výdaji nízkými a čelí odlivu lékařů a sester:
Zdroj: Politico