"Neviditelní chudí" je nové trendy označení, které se šíří na čínském internetu. S nádechem ironie označuje mladé lidi, kteří vydělávají více než 10.000 jüanů měsíčně (asi 34.000 Kč), což je pro většinu Číňanů velmi slušný výdělek - ale zároveň jsou zvyklí ve velkém utrácet.
Tito lidé nosí obleky v přepočtu za více než 10.000 korun, nechají si dělat pravidelně pleťovou masku, pijí nejvybranější chilská vína a tvrdí, že jediné odpovídající bydlení pro ně jsou nájemní byty, kde za nájem dají více než polovinu platu. Stručně řečeno, tato takzvaná "chudá" populace za svou chudobu vděčí spíše svému extravagantnímu životnímu stylu, než nízkým příjmům, podotýká list The Economic Observer.
V zemi, která byla historicky známá střídmostí svých obyvatel, znepokojuje tento generační trend některé ekonomy. Mají obavy, že společnost zvyklou tradičně spíše šetřit, střídá společnost žijící "od výplaty k výplatě". A to s sebou nese riziko, že se celá Čína změní ve vysoce zadlužený národ posedlý osobní spotřebou.
Tito ekonomové jsou - stejně jako řada kritiků postmoderní doby - přesvědčeni, že nadměrná a nadbytečná spotřeba rozvrátí čínskou kulturu a její kořeny.
Čína nyní zažívá to, co francouzský filozof Jean Baudrillard popsal ve své knize z roku 1970 nazvané Konzumní společnost. Tedy moderní občany obklopené neustálým nadbytkem věcí, služeb a materiálního bohatství, což nezbytně vede k ohromující spotřebě. A ta představuje základní změnu lidské zkušenosti.
Snaha o sebeuspokojení je ústředním bodem postindustriální společnosti, kdy se společnost vyvíjí kupředu a zlepšují se životní standardy. V tu chvíli požadavky značného počtu lidí přesahují jejich základní potřeby. Luxusní nábytek, elektronika, dovážené dětské mléko, drahá kosmetika a oblečení - to vše představuje nejen materiální požadavky Číňanů, ale je to zároveň symbolem jejich vlastní identity a postavení.
Stručně řečeno, uctívání zboží je nyní hluboce zakořeněno v povědomí lidí a stává se novou ideologií čínské spotřebitelské společnosti. Před časem vzbudil pozornost čínského internetu příběh inženýra v jedné firmě, kterého při schůzce naslepo dívka ihned odmítla, protože přišel v botách vyrobených v Číně. Jen proto, že nepatří mezi "neviditelné chudé", stal se terčem posměchu mladých lidí na sociálních sítích.
Snaha prokázat vlastní postavení a vkus, podpořit svou identitu a zvýšit si sebevědomí přiživuje spotřební společnost - a naopak. Proto je ostuda nosit domácí značky, sendvič není sendvičem, pokud na něm není avokádo, dovolená není hodná zmínky, pokud není v zahraničí, a tak dále.
V tomto aspektu se mladí Číňané nijak neliší od Američanů zvyklých všechno platit kreditní kartou. Ale rozdíl je v tom, že v Americe po více než 200 let fungují podpůrné finanční, důchodové a pojistné systémy.
Z ekonomického hlediska tedy není fenomén rostoucího počtu "neviditelných chudých" v Číně tak naléhavý, jako potřeba podepřít ho penzijními a pojistnými systémy, které těmto mladým zabrání spadnout mezi skutečné chudé, až dosáhnou středního a vyššího věku.