Poslední týden před Štědrým dnem rozhodně nebude informačně chudobným, jak by se dalo s koncem roku pomalu a jistě čekat. V první řadě to bude už zítra německé Ifo, které by po vcelku mizerných indexech nákupních manažerů mohlo ukázat, v jaké kondici německá ekonomika vlastně je. PMI rozhodně potěšit nemohly, když se v Německu a vlastně i v celé eurozóně propadly až na čtyřleté minimum. A to rozhodně není moc příznivá zpráva s ohledem na konečně už končící velkorysý program kvantitativního uvolňování ECB. Na druhou stranu by tato situace mohla přece jen zjednodušit poslední rozhodování o sazbách, které ve čtvrtek čeká české centrální bankéře.
V letošním (a vlastně ani v tom loňském) roce je nikdo nemůže obvinit z pasivity, protože už pětkrát zvýšili hlavní úrokovou sazbu až na 1,75 % a ve svých komentářích dávající navíc dostatečně najevo, že rozhodně listopadové zpřísnění měnové politiky nebylo zdaleka tím posledním. Aktivita ČNB se navíc neomezuje ani na sazby, ale zasáhla už docela výrazně poskytování hypoték, když došlo ke zpřísnění podmínek pro jejich poskytování. V minulém týdnu se navíc rozhodla následovat severské státy a opět navýšila sazbu proticyklické kapitálové rezervy s účinností od roku 2020 na 1,75 %. Vzhledem k tomu, že v zemích eurozóny není výjimkou nulová sazba této přirážky, jde ČNB odvážně proti hlavnímu proudu. Ale to s úrokovými sazbami vlastně delší dobu také.
Poslední letošní zasedání bankovní rady by se mohlo obejít bez překvapení. Nakonec s ohledem na data z reálné ekonomika nebo při pohledu na možná rizika, by nikomu přestávka ve zvyšování úrokových sazeb neublížila. Zvlášť když koruna se přece jen pomalými krůčky vydala směrem k průměru prognózovanému centrální bankou pro poslední kvartál letošního roku. Hlasy volající po dalším zvýšení sazeb se nejspíše najdou i tentokrát, nicméně mohly by zatím ještě zůstat v menšině. Určitou nejistotu však může vzbuzovat fakt, že bankovní rada bude poprvé hlasovat v novém složení a o přístupu dvou nových centrálních bankéřů se toho zatím příliš neví. Přesto je nárůst sazeb pravděpodobný až na únorovém zasedání, kdy bude mít ČNB k dispozici další prognózu, a prosincové zasedání by tak mohlo skončit „jen“ poklidným přáním šťastných vánoc.
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
Koruna se krátce před letošním posledním zasedáním pomalu a nejistě sune k úrovním prognózovaným centrální bankou. Po čase se už dostala dokonce pod hranici 25,80 EUR/CZK, a tak by centrální banku mohla tímto svým nesmělým postupem vpřed opravdu potěšit. Dosažení 25,10 projektované na úvod příštího roku sice bude daleko větší výzvou, nicméně přece jen nový rok začíná až za 14 dnů a v únoru budou centrální bankéři zasedat znovu. Proto by se prosincové zasedání ČNB mohlo nést spíše v bilančním a nepřekvapivém duchu.
Zahraniční forex
Eurodolar zakončil minulý týden pod tlakem, který jej zavál až pod 1,13 EUR/USD. Na jedné straně vzaly euru vítr z plachet negativní výsledky PMI v eurozóně, kde vyniká zejména propad nálady ve Francie v důsledku řádění tzv. žlutých vest. Na straně druhé pak přišla solidní americká čísla za maloobchod, což se nakonec přetavilo v další posílení dolaru na frontě s eurem. To by nakonec mohlo pokračovat i v tomto týdnu, kdy přijde na řadu zasedání amerického Fedu. Ten by měl ve středu opět zvýšit úrokové sazby, třebaže o něm jsou trhy přesvědčeny pouze ze 75 %.
V pátek přišla s překvapivým zvýšením sazeb rovněž ruská centrální banka (7,75 %). Zajímavé je, že centrální banka explicitně nezmínila důvod růstu sazeb, byť z komunikace se zdá, že jde primárně o reakci na proinflační rizika. Rubl z rozhodnutí centrální banky nicméně neprofituje, protože CBR zároveň oznámila opětovné spuštění intervencí na devizovém trhu dle platného fiskální pravidla. Ty byly původně pozastaveny v září v reakci na volatilní vývoj na ruském devizovém trhu.
Ropa
Ropa Brent vstupuje do nového týdne na úrovni 60 USD/barel, kde se drží již od začátku prosince v reakci na dohodu na omezení těžby ze strany států OPEC+. Ta je však stále pouze na papíře a trhy tak mají důvod pochybovat, zda se kartelu opravdu podaří vyrovnat tržní bilanci v první polovině příštího roku. Když totiž pomineme samonté problémy uvnitř kartelu, tj. nejisté plnění těžebních limitů ze strany politicky nestabilních zemí (Libye, Nigérie, Irák), pak je na stole také pokračující růst americké produkce. Ten by sice měl příští rok mírně zpomalit, nicméně i tak budou Spojené státy opět táhnout růst globální nabídky ropy a komplikovat pozici kartelu OPEC.
Tento týden bude na ropném trhu ve znamení tradičních dat. V úterý přijdou na řadu data k zásobám do API, na něž ve středu naváže oficiální číslo. V pátek pak týden zakončí aktivita amerických těžařů od agentury Baker Hughes.