Minulý měsíc japonský finanční regulátor FSA hodil granát do křehké debaty o tom, jak v důchodu podpořit nejstarší obyvatele světa. Varoval, že na penzi pro normální starší pár bude potřeba o úctyhodných 20 milionů jenů více. V reakci, která následovala, zaujal ministr financí Taro Aso obrannou pozici. Japonský důchodový systém „se nikdy nezhroutí“, trval si na svém.
Z jeho snahy o ujištění si ale lidé akorát utahovali. V komiksu jednoho týdeníku jej znázornili, jak pomáhá budhistickému božstvu posílat duše do finančního nebe či pekla. Důsledkem je, že tento 78letý politik, jeden z nejbohatších v Japonsku, sám neriskuje to, aby skončil v bídě.
A přitom by tento neradostný výhled neměl nikoho překvapit. Vysokým vládním úředníkům dělá důchodový systém starosti už léta. List Nikkei Shimbun loni varoval před „pohromou“, pokud nedojde k reformě. Tento systém byl postaven na předpokladu, že se lidé dožijí věku 70 až 90, řekl Naojuki Jošino z think-tanku Asian Development Bank Institute. Ale u více než poloviny japonských dětí se čeká, že se dožijí více jak 100 let. Čtvrtina všech, kterým je dnes 60, bude podle odhadů vlády za 35 let stále naživu.
Každý ve věku od 20 do 59 let musí platit do národního penzijního fondu měsíčně 16 410 jenů. Ti, kteří tak činili 40 let, dostanou plnou penzi, v současnosti 780 100 jenů ročně. Firemní i státní pracovníci si také platí dodatečné pojištění. Systém je ale nevyvážený – počet platících klesá, zatímco počet pobírajících roste. Japonsko má více než 35 milionů lidí starších 65 let, což dělá 28 % obyvatel. Tento podíl by měl vzrůst do roku 2050 na jednu třetinu.
Důchody jsou zatím nastaveny tak, že budou čím dál skromnější, protože podíl na HDP zůstane téměř stejný, zatímco obyvatelé stárnou. Propočet FSA měl lidi podnítit k tomu, aby svou penzi lépe plánovali. To ale znamená i větší riziko, říká Norijuki Takajama z think-tanku Výzkumný institut pro důchodovou a starobní politiku. Jenže Japonci se rádi riziku vyhýbají. Na poštách či bankovních kontech s nulovým úrokem leží aktiva domácností ve výši 1,83 trilionu japonských jenů. Většinu z toho vlastní lidé, kteří si pamatují prasknutí bubliny japonských aktiv minulou generaci.
Donutit je, aby diverzifikovali, je jednak výzva, ale i „obchodní příležitost“, řekl ředitel FSA Tošihide Endo, pokud vezmeme v úvahu, že čistá aktiva starších domácností za poslední 20 let stagnují. „To znamená, že tvorba bohatství nedrží krok s rostoucí dlouhověkostí.“
Jošino to nelichotivě srovnává s Amerikou, kde třída hlavních aktiv roste na hodnotě mnohem rychleji než v Japonsku. Ale strach ze ztráty mnohé japonské investory odrazuje. Nervy jim drásá rekordní ztráta z posledního kvartálu Vládního penzijního investičního fondu, největšího na světě. Před pěti lety premiér Šinzó Abe tlačil na manažery, aby přesunuli asi polovinu aktiv do akcií a osekali holding domácích dluhopisů.
Japonsko je zvěstovalem změn, které nastanou i v jiných zemích. Světová banka předvídá do roku 2050 nedostatek úspor na důchod ve výši 400 bilionů dolarů. Součástí plánu mohou být odvážnější investice. Japonská vláda chce také zvýšit věk odchodu do důchodu z 65 na 70. „Velmi snadnou odpovědí je, že každý by měl pracovat tak dlouho, jak to bude možné,“ řekl Jošino. Ale s tím, jak se blíží volby, to Abe asi nebude chtít příliš zdůrazňovat.
Zdroj: The Economist