„Na počátku května jsem navštívil Tokio a ihned jsem si všiml velkých změn, kterými město prošlo. Tam, kde jste dříve jen těžko slyšeli cizí jazyk, jej nyní můžete slyšet v podstatě neustále. Většinou je to odrazem turistického boomu, protože Japonsko ročně navštíví více než 30 milionů lidí. Jenže je tu i další trend. Tokio se stává etnicky pestřejší,“ píše na stránkách Bloombergu ekonom Noah Smith.
Tokio je podle ekonoma ukázkou toho, jakým směrem se bude ubírat celá země, i když pomaleji. Japonsko se totiž stále více otevírá cizincům a imigraci. Ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi tu stále žije jen málo cizinců, což je odrazem dřívější restriktivní politiky zaměřené proti imigrantům. Poté, co do čela vlády v roce 2012 zasedl Šinzó Abe, se ale tato politika změnila a počet cizinců pracujících v Japonsku se soustavně zvyšuje.
Japonská vláda nyní tvrdí, že v zemi pracuje 2,73 milionu cizinců, což představuje 6,6% meziroční růst. „Imigrace bude držet japonskou ekonomiku a penzijní systém nad vodou, ale nevyhnutelně sebou přinese i sociální tenze. Na rozdíl od Spojených států či Kanady a dalších zemí, jejichž populace stojí na potomcích imigrantů, Japonsko takovou historii masové migrace nemá,“ píše Smith. Podle něj se jí blížila migrace z Koreje během japonské kolonizace této země a následně během korejské války. Z těchto lidí se ale kvůli nemožnosti získat japonské občanství stala „radikalizovaná minorita, která nehovoří korejsky, ale má korejské pasy a je diskriminovaná“.
Abe je sice konzervativním politikem, ale proti diskriminaci se snaží zasahovat. Nicméně Smith se domnívá, že japonská společnost pravděpodobně nebude „imunní vůči vlnám populismu, které hýbou západním světem v posledních letech“. Pokud tam jsou totiž cílem perzekuce Korejci, kteří jsou od Japonců fyzicky nerozlišitelní, u jiných skupin to může být ještě horší. Na takovou hrozbu ukazuje i případ vítězky soutěže krásy, která byla etnicky napůl Japonka a napůl černoška. Na ni se totiž snesla kritika za to, že není „dost japonská“.
Japonské instituce také podle ekonoma nejsou připraveny na rezidenty ze zahraničí. Není tu například zaveden systém výuky japonštiny. Japonsko se tak stává „bezprecedentním pokusem“, který se v něčem podobá tomu, čím si prochází některé evropské země. Japonsko je stále daleko od toho, aby bylo etnicky pestrou zemí a v následujících dvaceti nebo třiceti letech se uvidí, zda bude schopno poučit se ze zkušeností Evropy. Buď bude schopno dosáhnout hladkého přechodu, nebo tu migrace vyvolá vlnu odporu a země se opět uzavře, uzavírá Smith.
Zdroj: Bloomberg