Investiční banka Natixis se v jedné ze svých posledních analýz zaměřuje na „japonizaci“ ekonomiky, která sebou nese pokles krátkodobých i dlouhodobých sazeb k nule, vysokou úroveň vládního zadlužení a nafouknuté rozvahy centrálních bank. Tato japonizace se týká japonského hospodářství, ale je možné, že podobným směrem míří i Evropa.
Japonizace probíhá ve třech hlavních fázích, v případě Japonska začal celý proces na konci devadesátých let a v eurozóně na počátku současného desetiletí. První fáze je charakteristická posunem příjmů směrem od práce ke kapitálu. Ten vyvolává útlum poptávky domácností a nízkou inflaci. Centrální banka pak na tuto situaci reaguje snižováním sazeb.
Ve druhé fázi se již sazby nachází blízko nuly a snahy o další stimulaci ekonomiky se tak ubírají směrem k fiskálnímu uvolnění. Tato politika zvedá míru vládního zadlužení. V následujícím grafu je zobrazen vývoj veřejných dluhů relativně k HDP v Japonsku a v celé eurozóně. U ní je tendence k růstu veřejného dluhu patrnější, pokud vyloučíme Německo a Nizozemí. Tedy dvě země, které se „záměrně vydaly opačným směrem, než je růst vládních dluhů“.
V poslední fázi japonizace již podle Natixisu leží dluhy tak vysoko, že je nutno udržet dlouhodobé sazby u nuly proto, aby byla zajištěna fiskální solvence. Centrální banka musí proto udržovat uvolněnou monetární politiku a nakupovat vládní dluhopisy, což vede k růstu její rozvahy.
Natixis klade důraz na to, že na počátku tohoto procesu probíhá rostoucí posun příjmů směrem od mezd k firemním ziskům, který následně vyvolává útlum poptávky domácností a snahy o stimulaci ze strany centrální banky a vlády. V této souvislosti Natixis poukazuje na dlouhodobě se rozevírající nůžky mezi produktivitou práce a reálnými mzdami v Japonsku. Přerušovaná čára ukazuje vývoj poměru obou veličin – růst mezd podle ní dlouhodobě zaostává za růstem produktivity:
Zdroj: Natixis