Během posledních let různá hnutí na internetu poukázala na řadu nepravostí, ale také zničila život nevinným lidem. Jak poukazuje The Atlantic, v této souvislosti se hovoří o „spravedlnosti davu“ nebo o tom, že aktivisté mají konečně moc měnit potřebné věci. Firmy se v tomto prostředí začnou chovat tak, že „namísto skutečných reforem budou tíhnout k vysílání různých nevýznamných signálů“. Vidíme tak gesta, jako jsou třeba různá obecná protirasistická prohlášení na sociálních sítích. Nebo budou propuštěni zaměstnanci na nižších pozicích, kteří se znelíbili uživatelům některé sociální sítě. Ovšem ti, kteří stojí na samotném vrcholu vedení firmy, se nebudou vzdávat ničeho.
Zaměstnání podle Atlanticu nyní v USA ztrácí řada lidí kvůli tomu, že jejich činy jsou považovány za rasismus nebo projev nesnášenlivosti i přesto, že ve skutečnosti je situace úplně jiná. Příkladem může být Niel Golightly, kterého propustil kvůli 33 let starému článku, ve kterém Golightly tvrdil, že v americké armádě by neměly pracovat ženy. Podle některých názorů jde v podobných případech o urovnání toho, co mělo být urovnáno již před mnoha lety. Podle Atlantiku ale jde spíše o tresty, které neodpovídají tomu, co se skutečně stalo.
Dalším příkladem je podle Atlantiku řidič nákladního vozu Emmanuel Cafferty, který ukázal jinému řidiči rukou znamení, že vše je „OK“. Na sítích se ale objevilo video se záznamem této události s tím, že symbol byl použit jako znamení „dominance bílých“ a Cafferty následně ztratil své zaměstnání. On sám k tomu říká, že se rád poučí ze svých chyb, ale v tomto případě nemá tušení, jakou chybu vlastně udělal. Pro něj to vše bylo jako „úder blesku“ a The Atlantic k tomu dodává: Když udeří tenhle blesk, je úplně jedno, že nejste žádný rasista.
„Je zajímavé, jak se tahle kultura rušení stala projektem levice, která se dlouhé roky stavěla proti propouštění údajně problémových zaměstnanců,“ píše The Atlantic. Podle něj chceme všichni zánik sexismu, rasismu a další diskriminace. Jenže v dnešní době mohou sociální sítě někoho zničit ještě předtím, než jsou zváženy důkazy a relevantní argumenty. Caffertyho zaměstnavatel tak musel vážit, co pro něj znamená jeden řidič proti tlaku sociálních sítí, které by hovořily o tom, že zaměstnává člověka, který věří v nadřazenost bílých.
Pro současný kapitalismus je podle Atlanticu typické, že firmy se snaží mít něco, na co mohou ukázat a tvrdit, že jsou progresivní. Jenže to může znamenat, že skutečné problémy zůstávají. Takže mohou kvést různé vzdělávací programy zaměřené na to, aby ve firmě pracovali lidé všech barev pleti, obou pohlaví, všech věkových kategorií a tak dále. Ale pokud se to pak neprojeví na samotném vedení firmy, jde jen o to, získat něco, čím se společnost může ohánět ve snaze ukázat, jak jde s dobou. Dobrým příkladem toho, zda se nějaká firma snaží jen formálně nebo reálně, je podle Atlanticu následující: Chlubí se nějaká velká společnost tím, jak podporuje v řadách svých zaměstnanců ženy? V takovém případě vlastně stačí jediné. Zeptat se na to, zda firma zajišťuje hlídání dětí.
„Aktivisté mohou namítat, že jsou jen běžní lidé s účty na Twitteru a proti nim stojí mocné vlády a korporace… jenže věci se v kapitalismu mají tak, že korporace se tlaku aktivistů podřizují. Jen trochu. Tak, aby se jich zbavily. Jsou jako politici, kteří přistiženi při lhaní slibují nezávislé vyšetření. Cokoliv, jen aby se pozornost rychle posunula zase někam jinam,“ píše The Atlantic. Současná situace tak nevede k hledání pravých příčin problémů, je pouze ztrátou energie. A vede nás k přesvědčení, že probíhají skutečné a hluboké změny. Na jedné straně tu stojí „spravedlnost davu“. A na straně druhé ti, kteří si chtějí udržet moc a tak učiní změny na povrchu tak, aby u moci dál zůstali.
Zdroj: The Atlantic