Dávno před úderem COVID-19 ve Spojených státech vybujela jiná epidemie, která roku 2018 připravila o život víc Američanů, než dosud usmrtil koronavirus. Tragédií, jež nazýváme „smrti ze zoufalství“ – úmrtí v důsledku sebevražd, onemocnění jater zaviněných alkoholem a předávkování drogami –, strmě přibývá od poloviny 90. let, ze zhruba 65 000 ročně v roce 1995 na 158 000 v roce 2018.
Vzestup počtu úmrtí v důsledku této odlišné epidemie se omezuje téměř výhradně na Američany bez čtyřletého univerzitního titulu. Zatímco u osob se čtyřletým titulem celková úmrtnost klesla, u Američanů s nižším vzděláním se zvýšila. Naděje dožití v okamžiku narození se v letech 2014 až 2017 snížila u všech Američanů. Jednalo se o první tříletý pokles naděje dožití od pandemie španělské chřipky v letech 1918-19; vzhledem ke dvěma epidemiím, které řádí teď, míří naděje dožití k opětovnému poklesu.
Za těmito údaji o úmrtnosti jsou neméně chmurná ekonomická data. Jak dokládáme ve své knize, reálné (inflačně očištěné) mzdy amerických mužů bez vysokoškolského diplomu klesají už 50 let. Zároveň se příplatek k výdělkům absolventů oproti osobám bez vysokoškolského diplomu zvýšil na ohromujících 80 %. Jelikož u méně vzdělaných Američanů klesá pravděpodobnost, že budou mít práci, podíl mužů v hlavním pracovním věku v pracovních silách má už desítky let sestupnou tendenci, což od roku 2000 platí i u žen.
Vzdělaní Američané se méně vzdělané většině vzdalují nejen co do příjmu, ale i zdravotního stavu. Bolest, osamělost a invalidita se staly běžnějšími mezi osobami bez diplomu.
Takové byly USA v předvečer pandemie COVID-19. Teď virus nově odhaluje dříve existující nerovnosti.
Historicky pandemie patrně přinášely větší rovnost. Nejproslulejší je černá smrt, která v Evropě 14. století zabila tolik lidí, že zapříčinila nedostatek pracovních sil, což zlepšilo vyjednávací pozici pracujících. Později, v devatenáctém století, epidemie cholery inspirovala mikrobiální teorii nemoci, která připravila půdu pro moderní vzestup dlouhověkosti, nejprve v bohatých zemích a poté, po druhé světové válce, ve zbytku světa. Velká rozbíhavost délky života napříč světem ustoupila velké sbíhavosti.
USA ale už dvě generace zažívají doma velkou rozbíhavost a COVID-19 nejspíš v zemi ještě dál prohloubí už beztak ohromné nerovnosti v oblasti zdravotního stavu a příjmů. Účinky viru jsou rozvrstvené podle dosaženého vzdělání, protože u lidí s vyšší kvalifikací je pravděpodobnější, že jsou schopni dál pracovat a vydělávat z domova. Pokud nepatří mezi vysoce kvalifikované pracovníky ve zdravotnictví a dalších sektorech v přední linii, mohou se pohodlně usadit a sledovat, jak hodnotu jejich penzijních fondů žene akciový trh ještě výš.
Naproti tomu pracující bez čtyřletého vysokoškolského titulu jsou ze dvou třetin buď postradatelní, a tudíž jim hrozí ztráta výdělku, anebo nepostradatelní, a tudíž jim hrozí riziko nákazy. Zatímco absolventi vysokých škol si z velké části dokážou ochránit zdraví i bohatství, méně kvalifikovaní pracující musí riskovat jedno, nebo druhé.
Dále se proto rozšiřují rozdíly v příjmech a dlouhověkosti, jež odhalily trendy v úmrtích ze zoufalství. Zatímco však největší nápor první epidemie doposud nesli méně vzdělaní běloši, COVID-19 neúměrně postihuje na životech Afroameričany a Hispánce. V důsledku toho byla přerušena dřívější sbíhavost bělošské a černošské úmrtnosti.
Tyto rasové disparity mají mnoho důvodů, včetně sídelní segregace, přelidněných životních podmínek a vzorců dojíždění. Tyto faktory byly doposud obzvlášť významné ve městě New Yorku, kdežto jinde hrají menší úlohu. Například v New Jersey nemají neúměrně vyšší úmrtnost na COVID-19 ani Afroameričané, ani Hispánci.
Dopady pandemie bude nadále zhoršovat nákladná americká zdravotnická soustava. Mnozí z desítek milionů Američanů, kteří letos na jaře přišli o práci, přišli také o zaměstnanecké zdravotní pojištění a mnozí nebudou schopni si zajistit alternativní krytí.
Přestože nikomu s projevy symptomů COVID-19 nebyla upřena léčba, někteří nepojištění o ni možná ani neusilovali. V době, kdy toto píšeme, už si virus v USA vyžádal nejméně 113 000 obětí na životech a hospitalizováno bylo přes 200 000 lidí, jež postihnou potenciálně nesplatitelné účty za léčbu (což platí i pro mnohé pojištěné), které je navždy finančně zruinují. Federální vláda dala farmaceutickým společnostem miliardy veřejných dolarů na vývoj vakcíny a díky lobbistům k nim nepřipojila cenové podmínky ani neuplatňuje veřejné nároky na patenty.
Kromě toho pandemie roztáčí další konsolidaci průmyslu, neboť zvýhodňuje už beztak dominantní obry elektronického obchodování na úkor kamenných firem, které zápasí s obtížemi. Podíl pracovních sil na HDP – dlouho považovaný za neměnnou konstantu – v posledních letech klesal a jedním důvodem může být tržní moc na trhu výrobků a na pracovním trhu. Jestliže v nadcházejících letech přetrvá vysoká míra nezaměstnanosti, relace mezi pracovní silou a kapitálem budou zatlačeny ještě víc ve směru kapitálu, takže analogii s černou smrtí otočí vzhůru nohama a ospravedlní optimismus akciového trhu tváří v tvář katastrofě.
Navzdory tomu jsme přesvědčeni, že postpandemická ekonomika nevyvolá vzestup počtu úmrtí ze zoufalství. Stěžejní příčinou této epidemie, jak naznačuje naše analýza, nebyly ekonomické výkyvy, ale spíš dlouhodobá ztráta způsobu života mezi bělošskými dělnickými Američany. Úmrtí ze zoufalství přibývalo před finanční krizí roku 2008 a velkou recesí, kdy se nezaměstnanost v USA zvýšila ze 4,5 % na 10 %, a dál jich přibývalo v době, kdy nezaměstnanost před pandemií postupně klesla až na 3,5 %. Jestliže kdysi existoval vztah mezi sebevraždami a nezaměstnaností, v USA už patrný není.
Nicméně dřívější dění naznačuje, že osoby vstupující na trh práce v roce 2020 budou po celý pracovní život na dráze s nižšími výdělky, což by mohlo vyvolávat beznaděj, která přináší úmrtí vlivem sebevražd, alkoholu a předávkování drogami. Jinými slovy, Amerika bude po pandemii COVID-19 s největší pravděpodobností stejná jako před ní, jen s ještě větší nerovností a problémy ve fungování.
Pravda, zlost veřejnosti kvůli policejnímu násilí či nehorázně nákladné zdravotní péči by mohla přinést strukturální přelom. Pokud k tomu dojde, mohli bychom vidět lepší společnost. Anebo také ne. Ne vždycky povstane z popela fénix.
Anne Case je emeritní profesorka ekonomie a věcí veřejných na Princetonské univerzitě.
Angus Deaton, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2015, je emeritní profesor ekonomie a mezinárodních věcí na Fakultě veřejných a mezinárodních věcí Woodrowa Wilsona Princetonské univerzity a děkanským profesorem ekonomie na Jihokalifornské univerzitě. Jsou autory knihy Deaths of Despair and the Future of Capitalism (Princeton University Press, 2020).
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org