S blížícím se koncem léta obvykle přichází na řadu diskuse o státním rozpočtu na další rok a letos i diskuse o novém nastavení daně z příjmu fyzických osob. Na mále tak má superhrubá mzda, jejíž zrušení se stalo takřka politickým cílem. Přitom nejde o nic jiného než o výpočet, díky kterému každý poplatník i jeho zaměstnavatel přesně vidí, kolik odvádí z mezd do veřejných rozpočtů.
Například při hrubé mzdě 34 tisíc, což byla mimochodem průměrná mzda v prvním čtvrtletí, to je více než 20 tisíc korun. Poplatník z oné průměrné mzdy dostane něco málo přes 25 tisíc a erár oněch zhruba 20 tisíc, z čehož menší část se zaměstnanci strhne ze mzdy a tu větší pak zaplatí zaměstnavatel sám. A je to vlastně i jednoduchá ilustrace faktu vysokého zdanění práce v ČR ve srovnání s dalšími zeměmi.
Naše veřejné rozpočty jsou přímo závislé na zdaňování práce, neboť výnos z daně z příjmu a pojistného (které není ničím jiným než daní, byť se hezky označuje jako pojistné) představuje více než polovinu všech daňových příjmů veřejných rozpočtů. V posledních šesti letech jde o 53-55 %, a tak je obtížné si představit, že by se zdanění práce mohlo po změnách výrazně celkově změnit. Může se diskutovat o výši sazby, nebo dokonce o větším než současném počtu sazeb (aktuálně jsou dvě), odpočitatelných položkách, nezdanitelném minimu apod., nicméně celkový výnos této daně se dramaticky měnit vzhledem ke strukturální napjatosti českých veřejných financí asi nebude. Stejně jako odvody sociálního pojistného, které z onoho zdanění práce představuje asi největší část.
Proto bude nepochybně zajímavé sledovat, jaký reálný efekt bude nakonec změna daňového nastavení mít. Zda bude nová daň jednodušší, než je ta současná, o co víc či zda vůbec bude progresívní apod. Nicméně dokud nebudou na stole přesné parametry, budou jakékoliv diskuse o ní vlastně jen spekulacemi, včetně tabulek typu „kolik kdo ušetří“. Celkové zdanění práce se však nejspíš ani po změně daně z příjmu v ČR zásadně nezmění. Aby se tak stalo, musel by erár zdanit něco či někoho jiného, nebo se části příjmů dobrovolně vzdát. Jinak bychom totiž museli do budoucna počítat s vyšším strukturálním schodkem veřejných rozpočtů nebo věřit, že automaticky tuto „úsporu“ vyinkasujeme třeba v DPH.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna v průběhu včerejšího dne úspěšně otestovala hranici 26,10 EUR/CZK a vzdálila se tak opět úrovni prognózované centrální bankou pro třetí čtvrtletí letošního roku. Oproti očekávání ČNB je o více než dvě procenta silnější a zpřísňuje tak měnové podmínky v české ekonomice. Přibližuje se citlivostnímu scénáři, podle kterého by centrální banka na takový vývoj mohla reagovat snížením hlavní sazby na nulu. Tedy za předpokladu, že by rozhodování ČNB stálo jen na tomto jediném parametru. Do zasedání bankovní rady však zbývá více než měsíc, během kterého bude k dispozici celá nová sada dat, včetně podrobností o HDP, která otestuje aktuální prognózu centrální banky a současně „naformátuje“ i postoje centrálních bankéřů. Proto je zatím předčasné uvažovat o nulových sazbách.
Zahraniční forex
Zápis z posledního zasedání FOMC nic převratného nenabídl, a to ani ve vztahu k možné re-kalibraci inflačního cíle (implicitně značící slabší kurz USD), což dolar na frontě s eurem kvituje. Eurodolar se tak svižně odrazil zpět pod 1,19 EUR/USD, přičemž v případě americké měny se jednalo o nejvýraznější mezidenní zisk od března. Dnes bude mít dolar možnost dále rozšířit zisky v reakci na data z trhu práce, která přijdou na řadu dnes po poledni.
Turecká lira, jedna z nejhůře performujících měn tohoto roku, vyhlíží dnešní zasedání centrální banky. Přestože v posledních dnech došlo ke stabilizaci liry z historických minim 7,4 USD/TRY o figuru výše, pokud by dnes centrální banka adekvátně nezpřísnila měnovou politiku, turecká měna by se opět dostala pod tlak. Důležité bude přitom sledovat nuance v rozhodnutí turecké centrální banky, která zřejmě neutáhne měnové šrouby tradičním zvýšením základní dvoutýdenní repo sazby (8,25 %), ale skrze nekonvenční mix zdražení měsíční repo aukce a overnight facility.
Ropa
Ropa Brent se zuby nehty drží nad hranicí 45 dolarů za barelů poté, co ve Spojených státech klesly zásoby surové ropy již čtvrtý týden v řadě. Na druhou stranu, o něco méně povzbudivě působilo na trh jednání ministrů členských zemí OPEC+. To sice podle očekávání potvrdilo platnost produkčních škrtů v rozsahu 7,7 mil. barelů denně, zároveň však upozornilo na značnou nejistotu ohledně poptávkové strany trhu.
V dané situaci tak není překvapením, že vedoucí tandem Saúdská Arábie – Rusko ještě zintenzivnil tlak na disciplinovanost Nigérie a Iráku, které mají stále značné problémy plnit produkční kvóty. Zda tento tlak přinese ovoce, zůstává pro tuto chvíli nejasné; jako celek však aliance OPEC+ plní těžební omezení téměř na 100 %, což je nakonec pro trh a stabilitu cen ropy v tento moment ta nejdůležitější zpráva.