Co dnes víme o kreativní destrukci? Může táhnout růst, ale také může být blokována těmi, kterým nevyhovuje

Philippe Aghion a Peter Howitt získali společně s Joelem Mokyrem v letošním roce Nobelovu cenu za ekonomii. A to za analýzu ekonomického růstu poháněného inovacemi, tedy za proces, jehož významnou součást představuje i kreativní destrukce. Na stránkách VoxEU to píše ekonom Peter J. Klenow a věnuje se právě tomu, jak kreativní destrukce podle našich poznatků skutečně funguje.

Myšlenku „kreativní destrukce“ poprvé zformuloval ve 40. letech 20. století rakouský ekonom Joseph Schumpeter. Tento termín použil k vyjádření toho, že ekonomický pokrok sebou nese značné narušení toho, jak systém doposud fungoval. Každá velká inovace od doby parních strojů až po internet a umělou inteligenci nahradila starší technologie, změnila pracovní místa a firmy.

„Ve svém přelomovém článku z roku 1992 v časopise Econometrica Aghion a Howitt vytvořili model, který demonstroval, jak funguje kreativní destrukce. Psali: Když na trh vstoupí nový a lepší produkt, společnosti prodávající starší produkty ztrácejí. Inovace je kreativní, protože představuje něco nového a hodnotného, ale je také destruktivní, protože společnosti, jejichž technologie zastarávají, jsou vytlačeny z trhu. Jejich článek vdechl Schumpeterově vizi opět život… Stal se základem pro řadu dalších analýz z oblasti inovací a růstu,“ uvádí ekonom.

Existuje přitom spousta praktických příkladů firem a produktů, které upadají a zanikají tváří v tvář nové konkurenci. Do tohoto příběhu patří například automobily nahrazující vagóny, mini továrny vytlačující integrované ocelárny, Wal-Mart přebírající podíl menších maloobchodníků, chytré telefony Apple a Samsung získávající dominanci namísto telefonů Nokia a Blackberry, Amazon rostoucí na úkor kamenných obchodů, Netflix vytlačující Blockbuster, Uber a Lyft přebírající podíl na trhu od taxislužby, ChatGPT získávající podíl na úkor Googlu nebo samořídící taxíky Waymo s podílem od Uberu a Lyftu.

Ekonom ale dodává, že míra odchodů a vstupů firem na nový trh a realokace pracovních míst mezi firmami v USA v posledních desetiletích klesly. Podíl zaměstnanosti u nově vzniklých firem (mladších pěti let) se snížil z 24 % na 15 %. Právě proto, že kreativní destrukce je zásadním faktorem růstu, přispěla tato klesající „dynamika podnikání“ k pomalému a neuspokojivému růstu produktivity v USA. Podobné změny u firem a u pracovních míst ale podle výzkumu probíhají v mnoha dalších vyspělých a rozvíjejících se ekonomikách.

Ekonom také v souvislosti s kreativní destrukcí poukazuje na fakt, že „současné inovace staví na úspěchu dosaženém předchozími inovátory, ale inovátoři dneška si neuvědomují, že firmy v budoucnu budou stavět zase na nich.“ A inovátoři dnes těží i z „krádeže zisků“ předchozích inovátorů. „Jestliže například nová farmaceutická firma vyvine o 10 % lepší lék, než jaký vyvinula jiná společnost, pak si nová firma může přivlastnit 100 % celkového zisku z této inovace.“

Některé studie pak poukazují na vztah mezi kreativní destrukcí a děním v politice. Pokud je totiž ekonomický růst tažen kreativní destrukcí, generuje ztráty zisků a výdělků pro některé stávající firmy a pracovníky. To následně dává zavedeným firmám a jejich pracovníkům motivaci k tomu, aby se proti takovým inovacím a vývoji postavili. „Historie je plná příkladů zemí, které stavěly bariéry kreativní destrukci… Ta totiž vytváří konflikty, které je nutné konstruktivně řešit, jinak budou inovace blokovány zavedenými společnostmi a zájmovými skupinami, které riskují, že budou vývojem znevýhodněny… Institucionální rámec má obrovský význam. Silná vlastnická práva a ochrana patentů musí být vyváženy vymáháním antimonopolních zákonů a politikami, které brání stávajícím subjektům v upevňování jejich pozic.“

Zdroj: VoxEU