Ekonomka Véronique de Rugy hovoří v souvislosti s novými návrhy Thomase Pikettyho na restrukturalizaci světové ekonomiky o environmentální diktatuře. A zaměřuje se na to, jaký význam má pro lidský materiální blahobyt ekonomický růst (viz včerejší Víkendář). Využívá k tomu novou studii, která její pohled na význam růstu podporuje a která se vedle včera uvedeného zabývá i následujícím:
Podíl příjmů vynakládaných na nezbytné potřeby klesá s tím, jak příjmy rostou. To znamená, že nejsilnější pozitivní účinky růstu ekonomiky na blahobyt lidí jsou znát právě na nejnižších příjmových úrovních. Jakmile HDP na obyvatele v dané zemi dosáhne přibližně 20 tisíc až 25 tisíc dolarů, jsou další přínosy směrem k blahobytu malé. Ne proto, že by růst přestal hrát svou roli. Ale proto, že základní potřeby již byly z velké části pokryty. De Rugy k tomu dodává:
„Pritchett a Lewis si dávají pozor, aby neargumentovali přímo proti cíleným vládním programům. Dobře navržený plán, který projde testem přínosů a nákladů, je přínosný… Ale růst, pokud se skutečně dostaví, je sám o sobě dostatečný… Jestliže je tedy cílem dostat chudé země na úroveň základního lidského blahobytu bohatých zemí, důkazy ukazují, že cesta vede přes trvalý růst HDP. Cestou jsou instituce, vlastnická práva, právní stát, otevřenost obchodu a investicím, makroekonomická stabilita. V podstatě to, co Adam Smith prosazoval před 250 lety.“
Podle ekonomky věnovali její kolegové zabývající se rozvojem chudších zemí „dvě desetiletí odvracení pozornosti od významu růstu. Místo toho se oddali myšlence, že chudoba je problém, který lze vyřešit pomocí správných rozvojových programů. Pritchett a Lewis v podstatě tvrdí, že to vše bylo „zásadní chybou“. Sám Pritchett k tomu píše o svém úsilí obnovit zaměření na ekonomický růst. „Ano, čím inkluzivnější, tím lépe, ale inkluzivní je jen přídavné jméno, růst je slovo podstatné. Možná se vám bude líbit červené auto víc než modré, ale pokud na auto nemáte, je barva jen hypotetické téma.“
De Rugy tedy vše uzavírá s tím, že „cesta z chudoby vede jednoznačně přes růst, nic nepřináší takové výsledky jako on. Cílené programy se mu ani zdaleka nevyrovnají, bez ohledu na to, co tvrdí mnoho aktivistů.“ A nemá smysl předstírat, že „můžeme lidi vyvést z chudoby nuceným přerozdělováním záměrně zmenšeného koláče a la Piketty“.