V České republice si většina obyvatel stěžuje na vysoké daně. Nespokojenost s vysokými daněmi již dokonce dorazila i k vládním představitelům a začali plánovat jak a kde daně snížit. Snižování daní je jistě bohulibé a je třeba přivítat, že i naše vláda konečně opouští (nebo se tváří jako že opouští) představu, že vysoké daně jsou dobré daně. Jen by bylo dobré rozmyslet si předem, jaké výdaje vláda seškrtá, abychom se pak nedivili, že rozpočtový schodek roste.
Nicméně možná by ani nezaškodilo se předem podívat na to, kdo u nás vlastně daně platí. Tím nemyslím analýzu daňových úniků, ale analýzu rozložení daňového břemene na různé příjmové skupiny. Podobné odhady prováděl pro Spojené státy Joseph Pechman a výsledky byly překvapivé, neboť se ukázalo, že daňový systém v USA není vlastně vůbec tak progresivní (tj. daňové sazby nerostou s příjmem), jak se očekávalo.
Analýza českého daňového systému provedená na mikroekonomických datech ukazuje, že u nás je situace možná ještě zajímavější. Pokud vezmeme jako měřítko celkovou daňovou zátěž, tj. kolik ta která rodina platí v daních ze svého příjmu, vyjde nám následující stav: Nejchudších 10 % domácností zaplatí „pouhých“ 13 % ze svých příjmů na daních. Tato efektivní daňová sazba se pak rychle zvyšuje a rodiny s průměrným a vyšším příjmem odvádí již přes 40 % příjmů na daních.
Největší zátěží jsou, pochopitelně, odvody na sociální zabezpečení (člověk si vždycky uvědomí, jak je dobře, že jsme tak „zabezpečení“…), jejichž výše roste od 2,7 % pro nejchudších 10 % až na 32 % pro nejbohatší desetinu domácností. Druhou největší položkou je daň z přidané hodnoty. Ta má však tzv. regresivní vliv, kdy chudší platí vyšší podíl příjmů na dani než bohatší. Nejchudších 10 % domácností v ČR odvede na DPH 8 % svých příjmů, průměrné rodiny okolo 6 % a ti nejbohatší méně než 5 %.
Klíčovou charakteristikou českého daňového systému je jeho vysoká progrese v dolní polovině příjmového rozložení a de facto neměnnost pro vyšší příjmy. Toto nastavení daňového systému vytváří nešťastnou kombinaci: Pro chudší rodiny je zvyšování jejich
čistého příjmu velmi těžké, neboť s rostoucím příjmem jim rychle rostou daně. Logickou reakcí je pak přechod do stínové ekonomiky a další pokles odváděných daní. Pro bohatší rodiny je zase daňové zatížení až nesnesitelně vysoké a rozhodně nelze očekávat, že by bylo možné jejich daně dále zvyšovat.
Takže daňové příjmy nepůjde zřejmě příliš zvýšit ani „dole“ ani „nahoře“ a deficit stále nemizí. Co s tím? Škrtat, škrtat a zase škrtat výdaje. Jak prosté…