Jaké faktory budou v druhé polovině roku určovat vývoj světových trhů? Analytici Patria Finance ve svém rozsáhlém investičním výhledu mapují klíčová rizika i příležitosti pro akcie, dluhopisy, měny a technologický sektor. Vedle přetrvávajících inflačních tlaků, rostoucích potřeb financování vlád a firem či nejistého vývoje měnové politiky se zaměřují také na další fázi AI investičního cyklu, vyhlídky amerických a evropských akcií nebo budoucnost dolaru a koruny. V sedmidílném seriálu postupně představíme jejich pohled na nejdůležitější témata, která podle nich budou určovat chování investorů ve zbytku roku. Po předchozím zhodnocení roku 2026 se nyní zaměříme na inflaci a fiskální politiku.
Na úvod asi není třeba avizovat, že na našem stěžejním tématu pro letošní rok, kterým je umělá inteligence, se nic nemění. Naopak, poutá ještě větší pozornost než dříve, jeho záběr se zvětšuje a roste také provázanost s dalšími oblastmi. Začneme ale „tím ostatním“, tedy prostředím, ve kterém se jako investoři budeme v druhém pololetí pohybovat.
Inflace ani na cíli ani ve spirále
Jednou z důležitých otázek, kterou si po Trumpově íránském dobrodružství musíme klást, je, nakolik se zhoršily vyhlídky pro inflaci, měnovou politiku či rozpočty. Od toho se odvíjí, zda makro může být podstatnou překážkou pro trh jinak úzce zaměřený na technologie.
V tuto chvíli asi můžeme napsat už s velkou dávkou jistoty, že ropa je na sestupné dráze. Sice zatím není zpět na 60 dolarech, ale meta 70 by měla být dosažitelná jakožto nová úroveň, kde se trh v příštích kvartálech usadí. Směrem dolů bude cenu táhnout stlačená poptávka, nárůst těžby mimo Perský záliv a oslabení OPECu. Opačným směrem pak bude působit doplňování zásob značně vyčerpaných během íránské války a mírně také případné mýtné/výpalné za průplav tankerů skrz Hormuzský průliv.
Drahé energie v čele s ropou mezitím stihly vytáhnout inflaci v západních ekonomikách. Sice tu jsou náznaky, že inflace skrze sekundární efekty prorůstá dál do ekonomiky, ale podle dostupných dat nejde o vážný problém. Pokud energie rychle zlevní, část šoku ještě bude v inflaci doznívat déle, ale k nastartování spirály inflačních očekávání z této strany podle nás nedojde.
Potraviny, respektive zemědělská produkce, jsou dalším potenciálním nákladovým faktorem. Momentálně sice potraviny působí dezinflačně, ale nedostatek hnojiv v klíčových jarních měsících v kombinaci s fenoménem El Niňo se hrozí projevit v nižší produkci během roku. Na druhou stranu, podle aktuálních odhadů by dopad na cenu nemusel být velký.
Jsou tu ale i jiné proinflační faktory. V případě Spojených států třeba silná domácí poptávka. Útraty bohatých domácností bude stimulovat nová rally na akciích, která zvedla jejich bohatství, u firem je to nastartování investiční aktivity.
Stále znatelnější vliv na inflaci čekáme právě od investičního supercyklu umělé inteligence. Masivní výstavba datacenter strmě zvedá ceny pamětí, čipů či dalších komponentů, které jsou součástí spotřební elektroniky, ale tvoří i běžné výrobní prostředky firem. Stoupá tím tlak na ceny, respektive náklady. Navíc je tu i samotný nákup nástrojů umělé inteligence, který může zatížit rozpočet, když firma zprvu nemá vybudovaný systém, jak v této oblasti hlídat náklady, a zatím si nemůže dovolit snížit počty zaměstnanců.
Dlouhodobý efekt AI by měl být dezinflační díky zvýšení produktivity, ovšem jak to bývá, i v tomto případě čekáme vývoj podle J-křivky, tedy než se benefity vyšší produktivity stihnou projevit, přechodně převládnou vyšší náklady a proinflační vlivy. S tím je podle nás třeba v nejbližší době počítat a evidence by měla přijít už během letošního roku.
Inflace by měla ustupovat na dosah 3 procent, což není nebezpečná úroveň. Zároveň je to ale úroveň, se kterou nebudou úplně komfortní centrální banky, přičemž jakýkoli šok směrem nahoru vyvolá jejich citlivější reakci, k nevoli finančních trhů.
Fiskální podpora pokračuje
Fiskální politika je důležitým zdrojem růstu, ale i rizikovým faktorem. Spojené státy míří k dalšímu vysokému deficitu veřejných financí, který by měl činit kolem 6,5 % HDP. Nárůst výdajů je podporou pro růst HDP, ale rovněž ho lze označit za jeden z faktorů bránících návratu inflace k cíli. A vláda financující své výdaje výrazně deficitně je pak i zásadním hráčem poptávajícím kapitál na veřejném trhu.
Dobrou zprávou je to, že se v prvním pololetí neprojevil podstatný stres z nadměrného utrácení a zadlužování. Trh nadále vládní dluhopisy vstřebává bez problému a americké vládě nedal vážnější varování v podobě vyšší volatility při aukcích či setrvalého nárůstu požadovaných výnosů. V tomto smyslu se stále domníváme, že hráči na finančních trzích krátkodobě radši uvidí udržování velkých výdajů než snahu o restrikci a nápravu rozpočtů. A přesně tam i vláda míří – v nejbližším období je daleko pravděpodobnější, že se díra v rozpočtu ještě prohloubí, než že by se vláda snažila o nějakou konsolidaci financí. Tím pádem nevidíme ani vážné riziko, že by vláda ekonomiku brzdila.
Na druhou stranu se prohlubuje dlouhodobý problém s vysokým a rostoucím zadlužením, který kromě inflace drží výš i výnosy dluhopisů. V Evropě je stimulujícím faktorem jednoznačně Německo a jeho plán na podporu armády a infrastruktury. Ostatní země se spíše snaží o fiskální stabilizaci, neboť o konsolidovaných rozpočtech obecně mluvit nemůžeme. Dohromady je krátkodobě plus, že neprobíhá nucená fiskální restrikce, která by stahovala dolů ekonomiky a spolu s nimi firemní čísla a sentiment.