Umělá inteligence už dávno není jen příběhem o Nvidii, datových centrech a stále výkonnějších modelech. Podle AI specialisty Šimona Podhajského se investoři často příliš soustředí na samotné modely a přehlížejí oblasti, kde se bude vytvářet skutečná hodnota. V podcastu Patria Finance hovořil o budoucnosti AI agentů, investičních příležitostech i o tom, proč mohou být největším rizikem AI systémy, které začneme používat bez dostatečné kontroly.
Obsah:
00:35 AI dvojče a cesta k nesmrtelnosti?
02:58 Jsme daleko od Skynetu?
05:23 Kvalitní dataset vs kvalitní model
12:07 Jak daleko je AI
16:12 Návratnost AI a bottlenecky
20:57 Top model AI
27:48 Jak AI správně použít
31:12 Převálcuje AI software?
42:13 Přidaná hodnota: člověk
57:39 České a slovenské AI startupy
01:01:35 Hrozby AI
01:08:28 Investiční příležitosti v AI
Když se dnes mluví o umělé inteligenci, debata se často točí kolem několika známých jmen. OpenAI, Anthropic, , nebo Meta představují tváře technologické revoluce, která během posledních let zásadně změnila očekávání investorů i firem. Podle Šimona Podhajského, AI inženýra ze společnosti Curebase a dlouholetého praktika v oblasti jazykových modelů, je však skutečnost mnohem složitější.
„Myslím si, že hodně lidí si myslí, že záleží jenom na tom, kdo má ty modely. A že to jsou Amerika a Čína. Já si naopak myslím, že hodně záleží na aplikační vrstvě a na těch ‚harnessech‘, tedy na tom, jak si ten model osedláme a použijeme,“ říká Podhajský. Právě způsob nasazení AI podle něj často rozhoduje více než samotná kvalita základního modelu.
AI už je dál, než si většina lidí myslí
Z pohledu technologického vývoje vidí Podhajský současný stav AI podobně jako internet na konci 90. let. „Řekl bych, že jsme někde kolem roku 1999. Už vidíme ten slib, ale současně investujeme do AI i v oblastech, které ještě nemusí být rentabilní,“ říká.
Zároveň odmítá představu, že budoucnost AI je teprve před námi. „Budoucnost už je do značné míry tady, jenom není rovnoměrně rozdělená,“ parafrázuje známý výrok Williama Gibsona. Podle něj už dnes existují firmy, které využívají AI agenty jako digitální kolegy schopné samostatně vykonávat celé pracovní procesy. Většina trhu se s těmito možnostmi teprve seznamuje.
Věří i v možnost vzniku takzvaného „one-person unicorn“, tedy miliardové firmy řízené jediným člověkem za pomoci AI. „Může se vyplnit předpověď Sama Altmana, že vznikne první jednorožec vytvořený a provozovaný jediným člověkem. Struktura firem se může výrazně změnit,“ říká Podhajský.
Velkou hodnotu vytvoří data
Přestože veřejnost často sleduje souboj největších modelů, Podhajský vidí konkurenční výhodu firem jinde. „Myslím si, že datasety a jejich kvalita jsou čím dál důležitější pro dosahování dalších úrovní modelů,“ vysvětluje. To platí nejen při samotném trénování AI, ale také při jejím nasazení ve firmách.
Podle něj dnes řada společností řeší AI dříve, než mají vyřešenou vlastní datovou infrastrukturu. „Firmy si často řeknou: všichni mají AI, musíme mít také AI. Ale přitom ještě nemají správně nastavené vlastní datové sklady nebo procesy,“ upozorňuje. Právě schopnost pracovat s unikátními daty vidí jako jeden z nejdůležitějších investičních příkopů budoucnosti. „Pokud bych hledal investiční „moat“, hledal bych firmu s vlastním datasetem, který konkurence nedokáže jednoduše replikovat,“ říká.
Software bude levnější. Ne všechny firmy to přežijí
Jedním z momentálně nejdiskutovanějších témat na trzích je dopad AI na softwarový sektor. Akcie některých tradičních softwarových firem v posledních kvartálech zaostávaly právě kvůli obavám investorů, že vývoj softwaru bude díky AI výrazně levnější. Podhajský tyto obavy do značné míry sdílí. „Myslím si, že tvorba softwaru bude čím dál levnější a že AI bude ukusovat stále větší část vývoje,“ říká.
Současně ale upozorňuje, že nejde jen o to, že si jednotlivci budou schopni vytvářet vlastní aplikace. „Větší problém je, že se zmenšuje konkurenční výhoda zavedených firem vůči novým konkurentům. Je jednodušší architektovat složité aplikace než dřív,“ vysvětluje.
Neznamená to však automatický zánik velkých softwarových společností. Jako příklad uvádí . Nevěří totiž, že by AI vedla k masovému vytváření plnohodnotných alternativ Photoshopu. „Trh podle mě podhodnocuje možná až příliš. AI sice ukusuje část jeho využití, ale neznamená to automaticky konec firmy,“ míní.
Kde leží investiční příležitosti
Přestože se Podhajský označuje za zastánce hypotézy efektivních trhů a většinu vlastních investic směřuje do ETF fondů, vidí několik oblastí, které mohou být zajímavé i pro investory. První z nich souvisí s rostoucí produkcí obsahu generovaného AI. „Soudy, grantové agentury nebo vydavatelé knih se začínají topit v množství textů generovaných umělou inteligencí,“ upozorňuje. Obrovský potenciál proto vidí v nástrojích schopných tento obsah filtrovat. „Čekám, že přijde software, který bude umět lépe rozlišit, co musí zkontrolovat člověk a co lze zpracovat automaticky,“ říká.
Ještě větší příležitost ale vidí ve vědeckém výzkumu. „Oblast, od které si slibuji výrazný posun, je automatizovaná věda,“ tvrdí. Zmiňuje přitom například český startup Theorema, který se zaměřuje na automatizaci laboratorního výzkumu. Tato oblast navazuje na úspěchy projektů typu AlphaFold, jenž dramaticky urychlil výzkum proteinových struktur. „AI bude nejúspěšnější tam, kde je jednoduché ověřit správné řešení,“ vysvětluje Podhajský.
Největší riziko? Ne Skynet, ale postupná ztráta kontroly
I když v představách lidí často převažuje hrozba AI typu Skynet, Podhajský za pravděpodobnější hrozbu považuje něco mnohem méně nápadného. „Myslím si, že AI nám ublíží tam, kde ji nasadíme a neumíme ověřit, jestli dělá správnou věc,“ říká. Jako příklad uvádí schvalování hypoték, přijímání zaměstnanců nebo vyhodnocování žádostí.
Zvláštní obavy má i z fenoménu, který označuje jako postupné vzdávání se rozhodovacích pravomocí. „Může se stát, že budeme čím dál víc delegovat ekonomicky relevantní činnosti na AI agenty a přestaneme sami rozhodovat,“ upozorňuje.
Podle něj dnes existují dva způsoby využití AI. Ten první označuje za pozitivní. „Lidé používají AI jako kognitivní multiplikátor. Zkoumají víc věcí, rychleji získávají informace a lépe přemýšlejí.“ Druhý scénář je ale problematičtější. „AI se může stát kognitivní protézou. Místo toho, abychom přemýšleli, delegujeme celé rozhodnutí na stroj,“ varuje.
AI jako nástroj, ne náhrada člověka
Přesto Podhajský zůstává v zásadě optimistou. AI používá denně a považuje ji za mimořádně užitečný nástroj. Existují však oblasti, které by stroji nesvěřil. „Nepoužil bych AI na svatební sliby,“ říká s úsměvem.
Stejně skeptický je k tomu, aby AI plánovala zásadní životní rozhodnutí. „Nepoužiju ji na tvorbu plánů toho, co chci se svým životem dělat. Ty plány, se kterými většinou přijde, jsou příliš průměrné.“
Právě zde podle něj leží hranice mezi nástrojem, který člověka posiluje, a technologií, která ho postupně zbavuje autonomie.A to může být nakonec mnohem důležitější otázka než to, který model právě vede benchmarky nebo zda dokáže i za několik let obhájit své výjimečné marže.