Po posledním zasedání vedení americké centrální banky a projevu jejího nového šéfa Kevina Warshe se roztrhl pytel s více či méně kritickými komentáři. K těm prvním se dá přiřadit i úvaha Paula Krugmana, který se na stránkách Substacku hlouběji zamýšlí nad současným směřováním Fedu a inflace.
Známý ekonom připomíná, že tzv. Federální výbor pro operace na volném trhu (FOMC), který je součástí americké centrální banky, se schází každých šest týdnů, aby stanovil úrokové sazby. „Změna sazeb Fedu směrem nahoru nebo dolů má tendenci táhnout sebou nahoru nebo dolů dlouhodobější sazby. Ještě důležitější pak je, že rozhodnutí FOMC spolu s jeho veřejnými prohlášeními ovlivňují očekávání trhu ohledně budoucí měnové politiky.“
Management očekávání je podle Krugmana jednou z hlavních rolí Fedu. Zasedání FOMC je proto „v jistém smyslu divadelním představením“. Výbor tak oznámí své rozhodnutí o úrokových sazbách, vydá prohlášení, které toto rozhodnutí vysvětluje a poté předseda Fedu uspořádá tiskovou konferenci. Na ní „se snaží budovat důvěru odpovídáním na otázky novinářů“. Obchodníci na trhu pak tato prohlášení pečlivě analyzují, aby si udělali obrázek o budoucím směru inflace a měnové politiky. Rozhodnutí a prohlášení FOMC mají proto podle ekonoma zásadní vliv na současné tržní sazby. A Krugman pokračuje:
„Hlavní roli tak nyní sehrál Kevin Warsh, kterého Donald Trump jmenoval předsedou Fedu. Jeho úkolem bylo vysvětlit, proč Fed nezvýšil sazby tváří v tvář inflaci, která je trvale a výrazně nad jeho 2% cílem. Podle všeho Warsh propadl. Zejména trhu s dluhopisy, který je zde hlavním hráčem, se Warshův výkon opravdu nelíbil. Výnosy 30letých totiž prudce vzrostly a dolar mírně klesl.“ A Krugman situaci rozebírá detailněji: „Inflace se trvale drží výrazně nad 2% cílem, a to především v důsledku Trumpových cel, která zvýšila ceny dovozů, a také jeho války s Íránem. Ta zase způsobila prudký nárůst cen energií. Fed obvykle ve snaze snížit inflaci zvyšuje úrokové sazby, na tomto posledním zasedání však místo toho ponechal sazby beze změny.
Pravdou je, že argumenty pro okamžité zvýšení sazeb byly poněkud vratké. Pokud je prudký nárůst inflace dočasný a brzy sám odezní, Fed se snaží tento dočasný šok přejít a nezakládat na něm rozhodnutí o úrokových sazbách. Jak Trumpova cla, tak i prudký nárůst cen energií jsou pravděpodobně jednorázové události. Přesto není jisté, zda je celkový inflační šok přechodný,“ píše ekonom. Připomíná také, že tři z dvanácti členů FOMC vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím a požadovali mírné zvýšení sazeb.
Podle Krugmana jsou přitom tři nesouhlasné hlasy hodně: „Bylo to poprvé od roku 1970, kdy nový předseda Fedu čelil třem odpůrcům. Rozhodnutí nezvýšit úrokovou sazbu se však na druhou stranu všeobecně očekávalo a nemělo trhy nijak otřást. K otřesu ale došlo.“ Jak to Krugman vysvětluje – pokračování v zítřejším Víkendáři.
Zdroj: Paul Krugman, Substack