Jistě jste si všimli, že prostřednictvím našich analýz a článků jsme se snažili přispět do diskuse o budoucnosti důchodového systému v ČR. Hlavním závěrem našich simulací je skutečnost, že dosud schválené parametrické úpravy, tj. zvýšení odvodu na důchodové pojištění a posun věkové hranice pro získání starobního důchodu, nezajistí dlouhodobou stabilizaci systému. Obdobně jsme poukazovali, že ani vládní hit v podobě modifikace průběžně financovaného systému nazvané NDC (systém zdánlivě definovaných příspěvků) nepovede k výrazně lepším výsledkům, ale pouze k větší diverzifikaci penzí. Kritika patří k práci analytiků. Toho se žádná vláda nezbaví. Ocenit si ovšem zaslouží upřímnost. V posledních dnech a týdnech začíná vláda otevřeně říkat to, co již dříve bylo závěrem našich analýz. Do důchodu se nebude odcházet v 63 letech. Dnešní čtyřicátníci a mladší budou podle vlády muset počkat na 65. narozeniny, pokud platili příspěvky důchodového pojištění alespoň 40 let, nebo dokonce až na 70. narozeniny, přispívali-li jen 25 let. Zároveň vláda připouští, že relace průměrné penze a průměrné mzdy bude dále klesat a nahlas doufá, že si toto lidé uvědomí a dobrovolně si přispoří. Posledním faktem, který vláda začala připouštět, je skutečnost, že v rámci systému NDC si dvě třetiny penzistů pohorší. To není před víkendem zrovna příjemné čtení. Bohužel ani nemusí stačit k vyřešení problému s financováním důchodů.
Průběžně financovaný systém penzí lze ovládat třemi parametry: výší příspěvků do systému, výší vyplácených penzí (v poměru ke mzdám) a věkovou hranicí pro získání starobního důchodu. Pokud budeme předpokládat, že po zvýšení platby pojistného na důchodové pojištění z 26% na 28% hrubé mzdy, již nedojde k další změně a poměr průměrné penze a průměrné mzdy bude udržován na 40%, nezbývá než manipulovat s věkovou hranicí. Pokusili jsem se opět zohlednit nové informace o navrhovaných změnách systému do našich simulací. Výsledky zobrazuje následující obrázek.
Obr.: Schodky důchodového systému (mld. Kč)
Zdroj: Patria Online
Podle dnes platných podmínek by se měla věková hranice postupně zvyšovat až do dosažení 63 let v roce 2013. Informaci, která zazněla ve vládě, že by prodlužování pokračovalo až na 65 let ovšem chybí časový horizont. Na základě našich výpočtů by k tomu ovšem muselo dojít v průběhu čtyř let, tj. do roku 2017, aby se schodky systému nepřehouply přes 0,2% HDP. Po roce 2017 by se bez dalších zásahů bilance systému dále zhoršovala. Ponecháme-li odvody do systému a poměr důchodů a penzí beze změny i nadále, bude nezbytné pokračovat v oddalování věkové hranice pro získání starobního důchodu. A to až na 70 let v roce 2029. Pokud nedojde ke změnám ostatních parametrů systému, nebo (a) výraznějšímu zapojení soukromých úspor (druhý a třetí pilíř), jinak to nepůjde. Pokud by reforma skončila zvýšením věkové hranice na 63 let, narostl by dluh důchodového systému v roce 2030 na 2,7 bilionu korun. Při postupném zvyšování věkové hranice až na 65 let, by dluh dosáhl 1,5 bilionu korun. Pokračování v posunu věkové hranice až na 70 let by zadlužení narostlo na 250 miliard korun.
Obecně by se dalo říci, že ke stabilizaci systému musíme nashromáždit dostatek aktiv k financování důchodů v budoucnosti, a to buď ve formě peněz (dobrovolné či povinné soukromé úspory v penzijních fondech), práce (posun věkové hranice pro získání starobního důchodu) nebo dětí (budoucí přispěvatelé do průběžně financovaného systému).
Pamatujete si na úsměvnou fikci, kterou jsme na našich stránkách zveřejnili pod názvem
Z deníku fiktivního penzisty aneb důchody v roce 2030? Poslední informace z diskuse vlády o budoucnosti důchodového systému ukazují, že tato fikce nemusí být daleko od pravdy. Legrace končí. Již tato vláda má obrovskou zodpovědnost za osudy budoucích důchodců. Zdá se, že si to začíná uvědomovat.
David Marek