Smrdí z něj levný tabák a zpackaný život, v ulepeném křesle chlastá teplé pivo. Do trnek utírá si z nosu nudle, myšlenku neudrží, je tupej jak šudle. Zbytek si rozmaže rovnou do tepláků, škrábe se na zadku, hrdina z obýváku. Zuby si nečistil od minulého pátku, zato má jasno o světovém pořádku. Září mu oči, když padají ruské bomby, sám přitom patří už do lidské žumpy. „Šťastný let, rakety!“ na síť teď buší, že je všem pro smích, to chudák netuší. Chtěl by taky strašně patřit mezi velké kluky, proto ze sebe v diskusích vydává ty zvuky. Do řeči jim pořád drze, hloupě skáče, zatímco mu nad životem vlastní máma pláče. Školit by chtěl a poučovat národ, přitom je odmala na hlavu marod. Fňuká a kňourá, že svět je tak zlej, vymaštěnej troll a ubohej hej. Exekuce na krku, v palici tma, no prostě hnus, typickej to rus!
seabream
