Když moudrost spala hlubokým spánkem, prošel jsi kolem tichým vánkem. Všichni se báli, že ztratíš směr, že v lize hlupáků zahraješ fér. Však ty jsi překvapil veškerý svět, když nepovedlo se ti mezi hloupé hned. Na škále, kde lidská blbost plane, stalo se něco nevídané. Chtěl jsi být aspoň průměrný blb, mít na to glejt a hrdý hrb, jenže i na to ti chyběl vtip, nedokázal jsi to zvorat líp. Zůstal jsi trčet pod tou lajnou, kde i ta hloupost zdá se šajnou. Nedotáhls to ani na hlupáka, tvoje mysl je prázdná mláka. A tak tam stojíš, prostý vší viny, inteligenční bezdomovec z hlíny. I osel tě vtipem lehce do kapsy strčí, zatímco z tebe jen prázdno trčí
seabream
