Ve stínu vlastních hořkých dnů on přepočítá zbytky snů. Však v rukách drží prázdnotu, svou závist, zlost a samotu.Život mu utekl jak dým, teď sytí se jen neštěstím. A místo slz, co v sobě skrývá, se na svět kolem křivě dívá.Ta zlost je jedem v jeho žilách, když vidí radost v cizích silách.Chce otrávit všem kolem den, ze své vlastní klece polapen.Tam, kde je smích, on vnáší chlad, on neumí už mít nikoho rád.Svou frustraci jak ostrý nůždo cizího štěstí vráží už.Však v noci, když pak zhasne svíce, ta prázdnota ho pálí více.Že promarnil svůj drahý čas a v srdci zbyl mu jenom mráz.
seabream
