„Nikdy nevěřte nikomu, kdo nosí kravatu“ – N.N. Taleb
V jednom z předchozích sloupků jsem se v krátkosti věnoval několika neortodoxním investorům dneška s tím, že se k tomuto tématu ještě vrátíme. Dnes tento slib plním a začínám osobou, která představuje vzácnou kombinaci investičního praktika a akademika – Nassim Nicholas Taleb.
N. N. Taleb je původem z Libanonu a jeho rodina se až do roku 1975 poměrně významně podílela na politickém směřování země. Pradědeček a pra-pradědeček z matčiny strany byli vicepremiéry Libanonu, jeho pradědeček z otcovy strany byl soudcem Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomuto zázemí se nelze divit, že N.N. Taleb dostal to nejlepší vzdělání, jaké bylo dostupné – bakalářské a magisterské tituly z University of Paris, MBA na Wharton School při University of Pennsylvania a PhD v „Management Science“, taktéž z University of Paris. V současnosti je emeritním profesorem na Polytechnic Institute of New York University a hostujícím profesorem na London Business School. Hovoří anglicky, francouzsky a arabsky, má konverzační znalost italštiny a španělštiny a je schopen číst texty v klasické řečtině, latině, aramejštině a hebrejštině.
Ta praktická část jeho života je neméně zajímavá, byť on sám prohlašuje, že se stal obchodníkem s deriváty jenom proto, aby se mohl později v klidu věnovat akademické a filozofické dráze a nemusel se starat o peníze. Během jeho kariéry se snažil aplikovat výsostně skeptické a anti-matematické přístupy k řízení rizika, zcela pohrdal (a pohrdá) statistiky a konvenčními finančními resp. ekonomickými akademiky. I přesto dokázal vystřídat prominentní pozice u bank jako AG, CS-First Boston, Banque Indosuez, CIBC-Wood Gundy, Bankers Trust a . V současnosti působí jako investiční poradce firmy Universa Investments, vlastněné a řízené Markem Spitznagelem.
Jeho pravděpodobně nejznámější práce, shrnutá v knize „The Black Swan“, se zabývá teorií nečekaných jevů – tzv. černých labutí. Jde o jevy nebo události, které mají široký dopad, jsou jen velmi nesnadno predikovatelné a zcela popírají veškerá očekávání. Mezi ty hlavní řadí N.N. Taleb zejména nárůst významu Internetu a osobního počítače, první světovou válku a útoky na New York z 11. září 2001. Jak však poznáme, že ten který jev je „černá labuť“? Podle Talebovy teorie musí splňovat následující kritéria: a) je překvapivý, b) má signifikantní dopad na společnost, c) po jeho proběhnutí jej všichni začnou racionalizovat se slovy „to přece bylo jasné jak facka“.
Víme-li už, co je jev definovaný jako „černá labuť“, nabízí se otázka jak se takovémuto jevu bránit. Podle N.N. Taleba není cílem předpovídat s vysokou dávkou jistoty tyto jevy jako takové, ale budovat systémy odolné proti negativním „černým labutím“ a současně schopné využít příležitostí prezentovaných těmi pozitivními. Podle jeho úvah jsou například banky extrémně náchylné na negativní „černé labutě“ zejména proto, že jejich systémy řízení rizika jejich dopad resp. rozsah podceňují (viz. kreditní krize a problémy spojené s instrumenty typu CDO/ABS…). Současně se Taleb domnívá, že „černá labuť“ do značné míry závisí na osobě pozorovatele a ilustruje tento přístup na uvažování vánočního krocana. Tento krocan je den po dni krmen zrním s cílem vykrmit jej pro vánoční stůl. Krocan se však na základě minulé zkušenosti (pravidelné krmení) domnívá, že to takto půjde donekonečna a proto je pro něj velikým překvapením (negativní „černá labuť“), když jde po cca 1,000 dnech krmení „pod nůž“. Z pohledu řezníka jde o očekávaný jev a proto o jev nepřekvapivý. Pocity krocana se nepodařilo zdokumentovat, ale umím si představit jeho nekonečné překvapení, když dosud nepřerušená řada pozitivních zážitků došla truchlivého konce. Proto se N.N. Taleb domnívá, že je mnohem důležitější identifikovat oblasti, kde by jedinec nebo systém „mohl být krocanem“, eliminovat je a obrátit tak „černé labutě“ v ty „bílé“.
Chcete-li vidět N. N. Taleba naživo v jednom z posledních vystoupení - kde se mu mimo jiné podařilo totálně zostudit nebohou moderátorku - pusťte si následující video.