Americké domácnosti jsou velkou hybnou silou akciového trhu. A nyní mají akcie v jejich portfoliích rekordní podíl. V době, kdy jsou (některé) valuace také na rekordech. Podívejme se dnes na tento příběh s několika volných poznámkami. Včetně těch o chytrých a hloupých penězích a rostoucí pasivitě na trhu.
Popisek k následujícímu grafu tvrdí, že poměry cen akcií k ziskům (tedy valuace) rostou spolu s tím, kolik držím domácnosti akcií. Podle mě jde o typický graf, u kterého je dobré mít na paměti ono známé „korelace není kauzalita“. Jinak řečeno, je dobré zde být opatrný s tím, zda alokace táhne valuace, nebo naopak. Nebo ani jedno. A hned na začátku jeden důležitý bod:
Graf u valuací pracuje s tzv. CAPE. Tedy ne s nejčastěji používanými poměry cen akcií k ziskům očekávaným pro následujících 12 měsíců (tzv. forward PE). Ale s poměry cen ke zprůměrované pětileté historii. Což je důležitá věc, protože ono forward PE už ze svých posledních vrcholů znatelně korigovalo. A jeho použití by tedy ukazovalo, že valuace a podíl akcií v portfoliích domácností jdou už nějaký čas proti sobě, ne stejným směrem. Což ale vlastně zdůrazňuje onu opatrnost ohledně interpretací a závěrů.
Během nafukování internetové bubliny je z grafu jasně vidět, že valuace ve formě CAPE předbíhaly alokace. A nebál bych se mluvit o kauzalitě, kdy vyšší valuace táhnou nahoru ceny akcií a to láká domácnosti na trh. Možná až v míře nazývané FOMO. Což je volně přeloženo „strach z toho, že někomu utečou další akciové zisky“. Po roce 2000 a možná ještě více po roce 2008 už je situace nejasná – táhnou valuace podíl akcií v portfoliích domácností, nebo naopak? Pro nějaký silnější závěr už bychom museli mít plnohodnotnou ekonometrickou analýzu. Já bych ještě poukázal na to, že toto téma se prolíná s tématem „likvidity“ a jejího vlivu na trh. A také s tématem „chytrých“ peněz.
Obvykle se o likviditě na trhu hovoří ve vztahu k chování centrální banky. Ovšem celkově do ní můžeme započítat právě i chování domácností. Respektive všech investorů a v neposlední řadě i odkupů akcií ze strany samotných obchodovaných společností. A je chování a likvidita od domácností „chytrými, nebo méně chytrými penězi“? V tradičním smyslu se hovořilo o tom, že chytré jsou hedge fondy a někteří další institucionální investoři. A domácnosti, respektive retailový investoři, jsou ti, kteří se jen honí za těmi prvními. A tudíž mají špatné načasování a prodělávají – své peníze předávají chytrým investorům.
Myslím ale, že tento pohled je příliš zjednodušený, někdy zabíhal až do mytologie. To zejména u hedge fondů, které ale dlouhodobě ukazují, že nemají žádný recept na zázraky. Jinak řečeno, tento tradiční pohled podle mě už vzal hodně krát za své a to na obou stranách. Celkový obrázek je mnohem pestřejší, ale patří do něj i třeba i to, co se dělo kolem akcií typu GameStop. Asi velmi zajímavou kapitolu pak napíše současné dění kolem AI – které peníze budou nakonec chytré? Možná ani nebude nějaká jasná jednotnější skupina investorů, pro které to bude platit. Čímž se dostávám ke druhému grafu, který ukazuje „poptávkovou“ strukturu trhu. Domácnosti nyní přímo vlastní více než 40 % akcií:
Hodně se už řadu let mluví o tom, že na trhu nastává posun od aktivního k pasivnímu investování. Tedy k tomu, že investoři nehledají aktivně levné a drahé akcie, ale prostě drží portfolio, které odpovídá současnému složení trhu. Často jsou v této souvislosti zmiňovány ETF. Podle AI je pasivních asi 90 % všech ETF. U dalších fondů je prý pasivních asi 50 %. Co to znamená z fundamentálního pohledu? Že se zvyšuje podíl investorů, kteří se spoléhají na to, že jiní správně vybírají akcie a správně je naceňují.
Připadá mi, že pro druhou zmíněnou skupinu, tedy aktivní investory, by to měla vlastně být dobrá zpráva. Na trhu by totiž mělo být více příležitostí. Má to ale svá ale. Představuje třeba sociálními sítěmi a jednoduchými hesly zformovaný a kupující, či prodávající dav skutečnými aktivními investory? V tradičním slova smyslu asi ne. Je to z mého pohledu spíš jen jiný typ pasivity. Nejen v investování.